Abychom neuváděli v omyl, Palahniuk nevydal v nakladatelství Crew obyčejný sešit plný černobílých obrázků, které si mnozí pamatují z dětských let. A nevydal ani tak populární antistresové omalovánky, které z knihkupectví pomalu vystrkují běžnou literaturu. Palahniuk napsal osm povídek a ty se rozhodl doplnit ilustracemi, které si čtenář může libovolně vymalovat. A to celkem pohodlně, Návnada totiž vyšla ve velkém formátu A4.
Jen se bude muset smířit s tím, že čmárá do knihy. Má totiž pevnou vazbu a působí až skoro majestátním dojmem. Omalovánky samozřejmě nenakreslil sám Palahniuk. Jsou to kresby hned několik ilustrátorů. Patří mezi ně Lee Bermejo, který stojí za grafickou novelou Joker, nebo Brit Duncan Fegredo, známý díky práci na komiksu Hellboy.
„Jakmile jsme se dozvěděli, že Chuck Palahniuk dělá omalovánky, okamžitě jsme zbystřili,“ říká Petr Litoš z nakladatelství Crew. „Když jsme se pak dozvěděli, kdo je bude kreslit, zbystřili jsme ještě víc. A když jsme knížku přečetli, bylo jasné, že tohle musíme vydat,“ vysvětlil.
Sám Palahniuk se knihu rozhodl napsat ze tří prostých důvodů. První motivací byla vidina další spolupráce s talentovanými kreslíři, kteří pro něj zpracovávali alternativní obálky ke Klubu rváčů 2. Ta druhá spočívala v jeho oblibě psaní krátkých příběhů. Když jej pak napadlo, že by celou knihu mohl koncipovat jako omalovánky, přišla mu ta představa tak „půvabně perverzní“, že ji prostě musel realizovat.
„Možná, že když dáme dohromady vaše barvičky, dovednost výtvarníků a moje povídky, společně vytvoříme něco, co přetrvá. Něco, co bude stát za to si nechat... vytvoříme pěknou vázanou knížku, která může trůnit v jakékoli knihovně a čekat na novou generaci, která ji objeví a užije si ji,“ píše v úvodu Návnady.
Na 150 stránkách Chuck Palahniuk vypráví relativně odlišné příběhy. V poslední povídce se dokonce nebojí zabrousit do historie a vrhá se na palubu potápějícího se Titaniku, zatímco své hrdiny nutí k dost radikálnímu úniku.
Pořádá ale i malou rodinnou terapii, když se v jedné z povídek zamýšlí, kam až může dojít snaha ateistických rodičů znechutit svému dítěti náboženství. Kdo by to do Palahniuka kdy řekl.
11. října 2016 |
