RECENZE: Knihu o zasvěcení mladé panny si raději do tramvaje neberte

Nakladatelství Argo zaťalo do knihkupeckých pultů své Andělské drápky. Kniha původně vydaná v roce 1994 je výjimečná už na první pohled: velký formát, luxusní grafické provedení.

Z ilustrovaného románu Andělské drápky | foto: Argo

Autory jsou španělský filmař a spisovatel surreálních fantazií Alejandro Jodorowsky a nedostižný francouzský kreslíř Moebius. Výjimečně pojaté je i téma, které se dvojice rozhodla zpracovat: Andělské drápky přinášejí příběh zasvěcení mladé panny do svobodného, naplněného života. Příběh napsaný a nakreslený se vším všudy. V nacpané tramvaji knihu plnou nahoty a poněkud vychýlených erotických scén radši neotvírejte.

Je to komiks, není to komiks? Rozhodně ne typu, jaký dvojice vytvořila pod slavnou hlavičkou Incal. V novince pracuje každá dvoustrana s krátkým textem a dvojicí kreseb. Text nese příběh, obraz zdůrazňuje vybrané motivy. Moebius zvolil černobílou kresbu v secesním duchu. Jeho nahé ženy jsou jemné a krásné, muži pak většinou hrůzní, brutální.

Autora zřejmě inspiroval klasik anglické secese konce devatenáctého století Aubrey Beardsley, mistr lehké a suverénní linky. Jenže zatímco Beardsley byl karikaturista, Moebius s Jodorowským vyprávějí svůj příběh závažnějším, naléhavějším tónem.

Hlavní hrdinka knihy, řečená Andělský drápek, právě pohřbila svého otce – zřejmě tyrana, který ji osobnostně nerozvíjel, ale spíš ubíjel a deformoval. Dívka se rozhodne jeho autoritě konečně vzepřít a „překročit pravidla světa“.

Sdělí vše podstatné

Vygumuje postupně všechny zákazy a povinnosti, které jí vnutily rodina, škola, společnost. Rozpustí se v kosmické věčnosti, aby se mohla znovu narodit: čistá, silná, výjimečná.

Jodorowsky líčí její proměnu básnivě, se sympatií pro tajemství nejodlehlejších koutů lidské duše. Ovšem osvobozené obrazy, jež mu vylétají z hlavy, mají pevný vědecký základ – psychoanalýzu.

Andělské drápky

80 %

Alejandro Jodorowsky

Argo, 2017, 72 stran

Andělské drápky zosobňují knihu, která má dlouhou řadu předchůdců, počínaje skandálními prózami markýze de Sade z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Má však i své následovníky, k nejznámějším patří série Padesát odstínů autorky E. L. Jamesové.

Je dobré postavit obě publikace vedle sebe. Vynikne tak bezvýraznost jednoho a originalita druhého. Zatímco Jamesová ve svých objemných, mnohasetstránkových knihách jen mluví, Jodorowsky s Moebiem říkají na sedmdesáti stránkách vše podstatné: Dokud se nenajdeme, jsme ztraceni. Platí to o autorech, o současném světě i o čtenáři.