RECENZE: Vieweghův Bůh v renaultu jede mezi životem a smrtí

Novinkou Bůh v renaultu završil Michal Viewegh třetí desítku svých vydaných knih. Počtvrté se vrací k žánru povídky. A navazuje tam, kde skončil v nejlepším – na tituly Povídky o manželství a o sexu z roku 1999 a Povídky o lásce, které vyšly o deset let později.

Spisovatel Michal Viewegh v diskusním pořadu Rozstřel. (10. listopadu 2016) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Jen se jeho hrdina, nejčastěji autorovo alter ego jménem Oskar, trochu unavil a zflegmatičtěl a jeho svět se zmenšil na soubor základních jistot, kterými jsou vztahy k nejbližším – k sobě, přátelům, matce, milence. Anebo třeba k mobilu.

Bůh v renaultu

80 %

Autor: Michal Viewegh

Nakladatel: Druhé město

192 stran, 249 korun

Změnil se i styl: Viewegh ubral na tempu děje a rozostřil pointy. V jeho novince jsou často texty, které zůstávají otevřené dokořán – jako výzva pro čtenáře, jako přiznání autora, že jeho pohled je pouze jedním z možných.

S tím souvisí i další proměna: Viewegh už není ironikem, ale humoristou. Pokud si dřív jeho postavy utahovaly především z druhých, v novince, a ostatně i v předloňském skvělém románu Biomanžel, se poměr sil obrátil. Autor své postavy píše daleko smířlivěji, profiluje je dokonce někdy jako zajatce stereotypů, životní rutiny, osudu. Často jim dochází šťáva, jdou na ně chmury, deprese. Jestli dřívější Vieweghovy knihy nabízely úlevný smích na cizí účet, pak ty aktuální nastavují zrcadlo, dávají čtenáři možnost identifikace s hrdinou, který se ochotně vysmívá sám sobě.

Obálka knihy Bůh v renaultu

A kdo je ten titulní „bůh v renaultu“? Nejde o boha, nýbrž o bohyni, náhodnou známost, která Oskarovi ochotně aktualizuje jeho dávnou dětskou slast – vzrušení svázané s pohledem na močící ženu. Ostatně sexualita je tu nejčastěji společným jmenovatelem, podobně jako v Povídkách o manželství a o sexu a v Povídkách o lásce. Už to však není sexualita dobyvačná, drzá, stavěná na odiv, je to libido znavené, nejisté, tragikomické, podpírané občas i chemickými preparáty.

Zmoudření a pokora

Co zbývá, když mizí ze scény sex? Jeho odvěký spojenec: smrt. Ne náhodou je nejsilnější z dvanácti povídek souboru text, jehož hrdina umírá v bolestech na rakovinu. A protože jde o umělce, hodlá z umírání udělat jedinečnou performanci. Viewegh zvládl bravurně vykreslit nerovný souboj posledních, zoufalých záblesků vitality s postupujícím stínem nicoty. Umělec trpí, ale hraje jako o život. Snaží se smrt zesměšnit, zahnat, ačkoli je mu jasné, kdo bude vítěz.

Z posledních pěti Vieweghových knih patří novinka k nejzdařilejším. Postavy mají nosný profil, dialogy fungují. Je tu humor a především jisté autorské zmoudření, zpomalení, pokora. Bůh v renaultu přiváží jasné univerzální poselství: Život a smrt jsou dvě strany jedné mince.