RECENZE: Přilít krev. A Ordinace se změní v Modrý kód

Pilotním dílem odstartuje v sobotu na Primě seriál Modrý kód, který zkouší provařené lékařské prostředí vyostřit. Odehrává se totiž na urgentním příjmu.

Na průčelí seriálové budovy stojí nápis Nemocnice Rubava, což zní podobně domácky jako Kamenice z Ordinace v růžové zahradě nebo Bor z Nemocnice na kraji města. Ovšem na půdorysu poklidného Zapadákova se dějí věci jako ve válečném lazaretu uprostřed bitvy; vedle nich bledne málem i slavná americká Pohotovost z 90. let, kterou si tvůrci zřejmě vzali za modelový vzor.

Modrý kód

50 %

Česko, 2017

Režie: Libor Kodad, Vojtěch Moravec, Jaromír Polišenský

Hrají: Sabina Laurinová, Marek Němec, Roman Zach, Igor Chmela, Ondřej Rychlý, Eva Josefíková

Kinobox: 29 %

IMDb: 5.4

Soudě z ukázkového dílu, v Rubavě padají domy, vybuchuje benzin, zhrouceného cukrovkáře doprovází předčasně rodící vnučka s epilepsií, řeší se dárcovství orgánů a studentská mládež se pere s dealerem neznámé drogy, jejíž agresivní uživatelé pronásledovaní policisty zaplní půlku nemocnice.

Zkrátka tu tepe moderní Chicago jako v Pohotovosti – jenomže tu přivedl na svět uznávaný spisovatel Michael Crichton, vyškolili se na ní zruční režiséři včetně Quentina Tarantina, herecky tady vyrostl třeba George Clooney.

A to je rozdíl, který Rubava při nejlepší vůli dohnat nemůže, počínaje scenáristickým týmem, jehož členové prošli Ulicí, Ordinací v růžové zahradě či Doktory z Počátků, a konče sestavou režisérů, převelených k Modrému kódu vesměs z jiných projektů Primy od Přístavu až po Ohnivý kuře.

Naprostý originál spadlý zčistajasna z nebe se tedy logicky vylučuje. Jediný posun, jejž Modrý kód proti obvyklým nemocničním ságám naznačuje, spočívá ve snaze o reálnost krajních situací. Což znamená více maskérské krve a popálenin, více rekvizit z operačního sálu, více odborných výrazů v diagnostice pacientů, více paniky, nářku, spěchu, adrenalinu.

Čtyři večery s doktory

Jenže vnějšková dramatizace úkonů jednak působí strojeně, protože rádoby dynamický střih občas vyrábí spíše zmatek než náladu, jednak nedokáže zakrýt, že pod přepjatým obalem stylizovaných lidských jatek se ukrývá stejně vyšeptalý obsah jako v každém druhém českém seriálu. Tedy lásky, zrady a intriky, jen oblečené do bílých plášťů.

Zase už dámy na příjmu stihnou probrat, která jde na rande a která by měla ženatého záletníka raději pustit k vodě. Zase už problémový lékař pletichářsky nasazuje před dobráckým primářem na svého zdatného konkurenta a jiný doktor, vyložený samaritán, pomůže jednou školákům, podruhé při hrozbě exekuce. A když pracovní doba odezní, personál kráčí ve zpomalených záběrech za svým soukromím.

Škoda, že Modrý kód, který se po víkendovém startu bude vysílat vždy v pondělí a ve středu, nejde do přímého střetu s úterní a čtvrteční Ordinací. Čelní bitva stejných žánrů by jistě byla zajímavější než vyhlídka, že všechny všední večery týdne stráví seriálový fanoušek po nemocnicích.