Přepočteno na diváky zatím nejlépe je na tom Zločin v Polné, jehož první díl vidělo loni v lednu na ČT 1,3 milionu a druhou část přes milion lidí. Přímý přenos Českých lvů sledovalo v sobotu na téže stanici necelých 670 tisíc zájemců. A vítězný film roku 2016 Masaryk, jejž rovněž ČT nasadí do vysílání za rok, má zatím na kontě jen pár tisíc návštěvníků. Do kin totiž vstupuje až 9. března, symbolicky v předvečer smrti Jana Masaryka.
Právě fakt, že Česká filmová a televizní akademie umožnila Masarykovi vstup do soutěže za loňský rok, ačkoli se promítal účelově jen sedm dnů koncem prosince v jediném kině, budil polemiky. Už kvůli televizním divákům, kteří dvě hodiny sledovali triumf snímku, jejž neznají. Producent Masaryka Rudolf Biermann však pochybnosti odmítá.
„Diváci měli šanci loni týden v pražské Lucerně. Ale hlavně k Masarykovi měli přístup ti, kdo filmy hodnotí. Od počátku jsme brali jako svou povinnost uvést film k výročí smrti Jana Masaryka, na druhé straně jsme použili regulérní marketingové kroky,“ zmínil předsazený start, jenž Masaryka posunul do konkurenčně slabšího ročníku Lvů. Počet sošek Biermann předem netipoval, ale takovou smršť nečekal: „Teď je důležité, aby do kin přišlo co nejvíce lidí, protože film líčí důležitou součást našich dějin, kterou lze dnes vnímat i jako varování.“
Vůbec letos Lvům vládla historie. Podle skutečné kauzy masové vražedkyně, jež byla v roce 1975 jako poslední žena u nás popravena, vznikl snímek Já, Olga Hepnarová. Jediný, který proti Masarykovi vybojoval aspoň dvě sošky, pro herečku titulní role a představitelku její matky. Do heydrichiády se vrátil britský Anthropoid a do normalizace Učitelka; neproměnily ani jednu šanci.
V neposlední řadě do minulosti, do dob takzvané hilsneriády, zamířil Zločin v Polné, jenž vyhrál kategorii televizních filmů či minisérií. „Já Masaryka neviděl, ani jsem letos nehlasoval, ale je zajímavé, že tu hraje stejný herec,“ podotkl režisér Viktor Polesný. Karel Roden coby TGM z jeho Zločinu v Polné nyní v Masarykovi představuje syna, který tu o otcově roli za hilsneriády také vypráví.
Proč se náhle vynořilo tolik historických látek? „Protože žijeme v rozvrácené době, která vykazuje hodně podobností s minulostí, a protože nám chybějí pozitivní vzory, silné a statečné osobnosti,“ míní Polesný. Teorii, že by se umělci pouze chtěli přiživit na slavných jménech, Polesný nevěří.
„Jan Masaryk je tak rozporuplná postava, že se s ní touží popasovat každý. I já už roky chystám scénář Smrt ministra, na kterém jsem pracoval s Lenkou Procházkovou,“ zmínil projekt věnovaný nevyjasněné smrti Jana Masaryka v noci na 10. března 1948. A protože vítězný film Lvů ji pomíjí, neboť končí počátkem druhé světové války, otvírá se prostor pro další masarykovský film.
