Většinu turné jste strávil ve Velké Británii a Spojených státech. Kde je lépe?
Je tam jasný rozdíl. Americké publikum se hodně soustředí na muziku, kdežto když přijedete do Británie, je to jedna velká party. Lidé po sobě hází piva a jde jim spíš o celkový zážitek než jen a pouze o hudbu. Ale porovnávat bych je nechtěl.
Od vydání desky jste prakticky pořád na cestě. Skoro každý den máte koncert. Co vás pohání?
Hudba, možnost cestovat po celém světě a hrát lidem své písničky. To mi bohatě stačí. Navíc se vždycky v našem týmu najde někdo nespokojený. Je tak pořád co vylepšovat, na čem pracovat, a tak člověku nehrozí nuda nebo stereotyp.
Desku On My One jste napsal sám. Nikdo vám s písněmi nepomáhal. To je velká zodpovědnost.
Ani si nemyslím, že je to tak velká zodpovědnost. Tak by to přece mělo být. To jenom v dnešní době už lidé zapomněli, že si zpěváci kdysi dokázali napsat celou desku sami. A to je škoda.
RECENZE: Jake Bugg v LucerněRecenzi Václava Hnátka na pražský koncert Jakea Bugga si můžete přečíst zde.  |
Jak reagovalo vaše vydavatelství, když jste jim oznámil, že do toho jdete sám?
Nejprve mě podpořili, ale trvalo to asi jen tři měsíce. Pak začali být nervózní.
Proč?
Mám trochu problém s děláním věcí na poslední chvíli. Jsem hodně svéhlavý, takže některé písně asi vznikaly déle, než měly.
Hity se z nich nakonec staly i tak.
To sice máte pravdu, ale nikoliv v tradičním slova smyslu. Písničkám z poslední desky se z nějakého záhadného důvodu příliš nedařilo v rádiích. Tedy alespoň v Británii. Tak jsem se pak trochu bál, jak to bude vypadat na koncertech.
Strach však rychle přešel. Je to tak?
Přešel. Lidé znají texty písní z nové desky rádiím navzdory a na koncertech si je pak zpívají se mnou. To mě těší.
Bugg nedávno vystoupil v Praze:
17. listopadu 2016 |
