Třípatrová scéna působila hodně impozantně, projekce na velkých obrazovkách za ní pomáhaly budovat atmosféru a orchestr hrál a zpěváci zpívali jako o život.
Orchestr smíchaný s kapelou vedl a na klavír doprovázel Ondřej Gregor Brzobohatý. Hudebníkům ani zpěvákům nelze nic vytknout, svých rolí se zhostili se ctí. Jen z nich nemalá část haly viděla prostě drobné postavičky v pozadí.
Hapkovy písně přišli zazpívat nositelé hvězdných jmen – Vojtěch Dyk, Richard Krajčo, Ondřej Ruml, Lenka Nová, Jana Lota nebo Bára Basiková. Jenže, kdo není školený v rozpoznávání tuzemských zpěváků podle hlasu, byl ve čtvrtek večer trochu nahraný.
Takové byly i reálné stížnosti některých návštěvníků na tribuně naproti pódiu. Je to Dyk? Je to Ruml? Těžko říct. Pravda, občas se zpěváci na obrazovce objevili v lehkém oparu jako „duchové“, ale projekce běžela trochu se zpožděním, takže to spíš rušilo než by pomáhalo k zorientování se v dění na scéně. Zvlášť když na závěrečné číslo nastoupili všichni účinkující, dalo se jen odhadovat, kdo z nich zrovna zpívá.
Michal Horáček, který celou akci pořádal, se na rozdíl od loňska rozhodl večerem neprovázet. Rovněž měly zaznít vesměs jiné písně než předchozí rok. Obojí jistě rozumné rozhodnutí, bohužel výsledkem byl i o něco slabší program než loni.
Jenže Hapkova tvorba je podmanivá, takže i skladby, které nejsou veleznámé hity, měly v průběhu show své kouzlo. Diváci si jistě přišli na své. Jen by se podobné divadelní akce měly konat v adekvátních, divadelních prostorách.
