„Je to dobrá kniha, krásný protiválečný příběh a navíc velmi dojemný. Osamělý muž jen se psem bloudí bojištěmi - a já bych rád natočil film, který se diváků opravdu dotkne,“ potvrdil Polesný, že pracuje na scénáři. Nedávno dotočil jinou historickou látku, film o autorovi Stalinova pomníku Monstrum.
Rytířová začala s psaním a vydáváním knih v době, kdy se starala o nemocného muže. Tehdy se věnovala kuchařkám pro děti i dospělé, tvrdí však, že s nimi už skončila. „V době, kdy v televizi vaří skoro každý včetně politických kandidátů, mi to připadá jako ztráta času,“ přiznává.
Po novele Život byl pes napsala Rytířová román Jsem mrtvý, neplačte, který zaujal Polesného. „Předlohou pro hlavního hrdinu byl můj pradědeček, ze kterého se při práci v pitevně anatomickém ústavu stal alkoholik, opustil sedm dětí a skončil jako lapiduch na východní frontě,“ líčí autorka.
Víc informací o svém předkovi neměla, musela tedy čerpat z dochovaných deníků a literatury. Příběh začíná v pražské pitevně, poté se přenese na východní frontu a končí v pardubické nemocnici Karanténa, největším lazaretu první světové války. „Byl na svou dobu unikátní,“ říká Rytířová.
