„Natáčel jsem ve studiu Petra Jandy, je to můj životní kámoš a vynikající skladatel. Aby někdo napsal písničky, co si zpívá celý národ, to není jen tak,“ vysvětluje Déczi. „Samozřejmě mu říkám, ať jde s rockem do pr****, a on na to: ‚Já mám prachy a ty máš ho***. Ale to je v legraci,“ najíždí trumpetista na svou obvyklou vlnu. „Jasnou zprávu zná každý. Je to pěkná melodie a bál jsem se, aby to nebylo horší než originál.“
Teď Laco Déczi se svou kapelou Celula New York objíždí české, moravské a slovenské štace. Prakticky denně až do začátku prosince. V Praze se kupříkladu představí zítra v Kině Dlabačov, 19. října v Divadle ABC nebo 6. listopadu v Jazz Docku. „New York je jako hromada vesniček, každý chodí do ‚svých‘ hospod v okolí. Musíš si vypěstovat publikum. Muzikantů je tam jak nas**** a i ti dobří občas musí umývat nádobí,“ líčí, jak to funguje mezi hudebníky ve Spojených státech. „Nevím, jestli jsem v Česku za hvězdu, ona plechovka se nejvíc leskne na smetišti.“
Na jaře vyrazí také na turné po amerických univerzitách, což podle Décziho vyprávění bude možná těžká řehole. „Dnešní mládež jen telefonuje a fotí se. Takže muzika je moc nezajímá, slézají se v klubech, kde si povídají mezi sebou, z cédéčka něco hraje a černoch u vchodu vybírá pět dolarů vstupné. Za co? Abych tam viděl, jak se fotěj navzájem na telefonech?“
S Lacem Déczim není problém stočit hovor na politiku: „Dneska je to dobrý, kapitalismus je všude. Akorát komunisti můžou vyvraždit půl světa a ještě jsou v české vládě. Proč tam nejsou i esesáci? Kdybych byl prezident, obnovil bych doly v Příbrami, všechny komunisty bych tam nahnal a měli by povinné ozařování!“
Do lehce bizarního a svojského vesmíru trumpetisty Laca Decziho zavede diváky dokumentární film Pára nad řekou, který měl premiéru 22. září.
18. září 2016 |
