Vaše zábavná taktika děkovné řeči měla úspěch. Vymýšleli jste ji s Kryštofem společně?
Vůbec ne. Brácha nemohl přijít, protože mu právě vyndali šrouby z nohy - ostatně já zažil totéž před pár týdny s ramenem. Takže jsem si představil, komu by asi za svou cenu poděkoval, a řekl to za něj. A když jsem pak šel na scénu pro vlastní trofej, věděl jsem, že by to chtělo nějak vypointovat. Takže „brácha by poděkoval bráchovi“ a „děkuju bráchovi“, to byla čirá improvizace.
Vy jste na Lvech zažil ještě souboj dvou televizních minisérií, ve kterých jste hrál, Jana Husa a vítězného Mamonu. Myslíte, že televize na filmové ceny patří?
Proč ne? V současné době, kdy i ve světě vznikají pro obrazovku leckdy zajímavější díla než pro kina, je myslím v pořádku, když se ocení filmařské řemeslo u dramatických projektů, minisérií nebo seriálů. Jen je potřeba promyslet systém nominací, když je navrhují samy televize, stojí vedle sebe věci dost nesouměřitelné - až je to trochu k smíchu.
To můžete změnit, výhrou Lva jste se stal členem České filmové a televizní akademie. Chystáte v ní nějakou rebelii?
V akademii asi ne. Pokud už bych dělal rebelii, tak někde, kde je přece jenom trochu divočejší.
A nechtěl byste příští Lvy moderovat? Třeba s bratrem?
Já už jsem moderování zkusil, je to zajímavá disciplína. Ale obávám se, že do toho by se mnou brácha nešel.
