Přesněji nezná ji cílová skupina cyklu České televize, tedy diváci spíše starší generace, kterým DJ zní vzdáleněji než JZD. Pořad vidělo 1,3 milionu lidí, z nichž mladších 54 let bylo o deset procent míň než těch starších.
Když se pár loučil, profesionální partner Dvořákové a vítěz minulého ročníku Michal Kurtiš poznamenal, že to se mu ještě nikdy nestalo – což nebylo vůči partnerce zrovna galantní. Ale ani fér, protože sám tanec nemá na výsledek hlasování rozhodující vliv. Ve volbách i v anketách se Česko rozhoduje srdcem, ne rozumem, podle sympatií, nikoli zásluh – a miluje outsidery.
I bez poroty poznal každý laik, kdo se v pořadu vyskytuje kvůli estrádní show a kdo kvůli pohybu. Komik Lukáš Pavlásek pochodoval, herec Marek Taclík pochodoval, boxer Rostislav Osička pochodoval, lékařka Kateřina Cajthamlová pochodovala. Více či méně dojemně, snaživě a poctivě; všichni se propochodovali dál. Zatím.
Jistě, StarDance je jen nazdobená a už lehce vyčerpaná společenská hra. Nicméně naznačuje, že diváci bez ohledu na výkony chtějí mít ve „svém“ pořadu „své“ tváře, nikoli alternativní cizáky odjinud, mimo střední proud zábavy. Také proto se u nás namísto talentových tanečních soutěží obvyklých jinde ve světě křepčí stále jen s celebritami. Považte, že by na scénu přišla bezejmenná nula z ulice, vyrazila všem dech a vyhrála – to by přece nebyla žádná legrace, když umí!
Američané milují vítěze, kteří ze stoky vynesou svůj sen na královský trůn. U nás chceme vidět hvězdy v nedbalkách, nedokonalé a neohrabané, jako jsme my sami; za to jim pošleme hlas. A ještě jednu specialitu StarDance potvrzuje. Totiž fakt, že na internetu pak o výsledcích nejvášnivěji diskutují právě ti, kteří dávají najevo povýšený úžas, že se na tohle ještě někdo vážně dívá.
