Ve filmovém dramatu Karla Kachyni a Jana Procházky z roku 1966 si Janžurová zahrála spolu s Jaromírem Hanzlíkem či Luďkem Munzarem. „Když mluvím o věcech z minulosti, tak říkám: To jsem byla ještě mladší, než jsem teď,“ smála se herečka, když k divákům promlouvala z pódia. „Převracím si totiž číslo narozenin, letos mi bylo čtyřicet sedm. Příští rok to vychází trošku hůř,“ pokračovala.
„Film je docela vážný, i když jsme při něm zažili spoustu legrace. Tehdy osmnáctiletý Jaromír Hanzlík mne učil jezdit na koních. Byli to vysloveně tažní koně. Jednou jsme přistáli nad vosím hnízdem, já byla v sedle toho koně a moc jsem se tam neuměla držet,“ vzpomínala herečka.
„Karel Kachyňa byl přísný režisér. Jednou jsem ho podvedla, potřebovala jsem se ulejt na dva dny. On na to přišel a hrozil mi, že mne partyzáni srazí z kozlíku. Což se taky stalo. A to už taková sranda nebyla,“ dodala Janžurová.
Děj černobílého snímku Kočár do Vídně je situován do prostředí tichého lesa a v napjaté době konce druhé světové války. Janžurová si v něm zahrála Kristu, kterou dva němečtí vojáci donutí, aby je převezla k rakouské hranici. Jen den předtím jí přitom oběsili manžela. Psychologické komorní drama bylo na čas zakázáno pro nevhodné ideologické poselství.
„Jsem vděčná, že ten film je ještě dneska živý. Přála jsem si víc takových rolí. Těch vážných ještě pár bylo, dostala jsem Petrolejové lampy, Morgianu. Pak už přicházely ty tragikomické a veseloherní. Tenhle žánr je mi vlastně vzácný,“ řekla ještě Janžurová před projekcí.
