Zpustlý hrdina s věčnou žízní, kterého právě vyhodili na ulici, se chce vyspat. Nemá kde a venku neusne, protože New York nikdy nespí; právě z autentických zvuků města vytvořil režisér Oren Moverman nejzajímavější prvek díla.
Gere má ovšem smůlu, že i s maskérskými jizvami po noci v zašlé vaně či na lavičce vyhlíží stále kultivovaně. Navíc mu scénář dopřává pouze nekonečnou smyčku přežívání: prodá kabát, koupí pivo, v kostele dostane jiný kabát, koupí pivo.
Mezitím zpovzdálí sleduje svou dceru nebo na ambulanci přesvědčuje zaměstnankyni, že to se ženami vždy uměl, je čistotný, ať si ho vezme domů. A když nepochodí, dá si nové kolečko své prověrky amerického sociálního systému.
Autorským cílem je zjevně dosáhnout divákova pobouření, kolik je třeba úředních dotazníků, než nuzák dostane postel, sprchu a snídani. Ale z neamerického pohledu je to vcelku fešácká, tedy výkonná, věcná a zároveň zdvořilá mašinérie.
Pravda, spolutrpitelé v noclehárně tuberácky kašlou, takže Gere se zase nevyspí a jde o dům dál, ovšem odosobněný styl vyprávění jeho postavě stejně soucit nevynutí. A nedá šanci ani jeho herectví, takže i estét třeba poprvé zašeptá - Zlatá Pretty Woman.
