RECENZE: S Madonnou do postele, s Helenou na pohovku, vysmívá se Traband

Punk, folkrock, reggae a dětská říkačka spojené na ploše tří minut. I takové je nové album Vlnobeat od skupiny Traband.

Traband | foto: Vojtěch Vlk

Traband: Vlnobeat

Ta písnička, ve které Traband, respektive jeho hlavní a jediný autor a frontman Jarda Svoboda, „semlel“ několik odlišných stylů dohromady, se jmenuje Trofeje a z celého Vlnobeatu má asi největší hitové ambice. Lze si snadno představit, jak se Svobodou ironická slova „S Madonnou v posteli/ s Elvisem v posteli / s Helenou raději na pohovku // Za moje výkony / ještě mi nadělí / Oscara, Anděla, nobelovku“ zpívají celé festivalové kotle.

Sestava Trabandu zůstala nestandardní, zní v ní trubka Jany Kaplanové, muziku tvrdí tuba Roberta Škardy a takřka všudypřítomné je bendžo hostujícího Radima Humla. Přesto lze říci, že tak přímočarou a vlastně rockovou desku tahle kapela, jež za dvacet let existence prošla několika stylovými zvraty, ještě nenatočila.

Vlnobeat

80 %

Traband

Indies Scope 2014

Písničky jsou pročištěny na to nejzákladnější, nejsyrovější, nejvýmluvnější. Rozinkami k vyzobání jsou hudební citace, ať jde o beatlovskou Day Tripper (Úhel pohledu), nebo gospel Oh Happy Day (Tenhleten den).

Jarda Svoboda jako textař vždycky dokázal oslovit chytrými příběhy, často vlastně podobenstvími. Ta tentokrát téměř eliminoval, jeho texty jsou lyričtější, ale nikoli méně působivé. Dokáže mluvit jasnými slovy, třeba se i dotknout klišé, ale zůstat naprosto důvěryhodný.

Jarda Svoboda

A to jak v intimních pochybách a pocitech (“chtěl bych se ztratit někam do ticha / odletět na Měsíc / zalez bych mámě zpátky do břicha / a nebyl vůbec nic“), tak v rovině, kterou by bylo lze nazvat třeba společensko-protestní (“nemáme sílu, nemáme hlas / hlas, kterej nám patřil / do urny jsme hodili“).

Traband je od počátku jedna z nejpozoruhodnějších českých kapel. Platí to i po Vlnobeatu.