První díl série nese název Největší Čech je Magor a vypovídá o životě patrně nejvýznamnější undergroundové osobnosti Ivana Martina Jirouse, známého jako Magor. Dokument představuje jeho kořeny, první svérázné kulturní aktivity na gymnáziu v Humpolci, neznámou sportovní éru (byl hráčem národní házené), studium kunsthistorie, práci redaktora Výtvarné práce, kritika i činnost v Křížovnické škole čistého humoru bez vtipu. Nabízí i pohled do jeho soukromí a přibližuje jej i jako nekompromisního manažera Plastic People of the Universe.
Básník, publicista a kritik Ivan Martin Jirous (na snímku z 3. dubna 2008)
Další díl je opět „magorovský. Pod názvem Hlavně aby radost nezmizela popisuje Jirousovy problémy s komunistickým režimem, jeho několikeré věznění, které v úhrnu vydalo na více než osm let, čímž se stal ve svém společenství držitelem smutného prvenství. Režisér Břetislav Rychlík jej zachycuje i jako teoretika českého undergroundu, autora vlivné Zprávy o třetím českém hudebním obrození (1975).
Pod názvem Vždy o krok napřed v seriálu Fenomén underground bude odvysílán profil filozofa Jiřího Němce. Ten patřil mezi nejvýznamnější osobnosti českého křesťanského života ve dvacátém století. Byl uznávanou autoritou v oblasti filozofie a literatury a od počátku sedmdesátých let patřil k vůdčím postavám českého undergroundu, Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Milan Hlavsa (foto Jana Ságla knihy Tanec na dvojitém ledě)
Závěrečný díl řady Bílá místa v příběhu PPU odkrývá mnohé dosud nejasné informace o nejznáméjší české undergroundové kapele The Plastic People Of The Universe. Vypráví o raných kořenejch skupiny, návaznosti na její předchůdce doma i v zahraničí, o jejím vstupu z oficiální do pozdemní scény. Vypráví mimo jiné i o nenaplněné nabídce zakázané zpěvačce Martě Kubišové, aby se podílela na činnosti PPU a nevyhýbá se ani citlivým tématům jako byl ve druhé polovině 80. let vznik „konkurenční“, ale oficiální kapely Půlnoc a teorie o údajné spolupráci Milana Hlavsy se Státní bezpečností.
