La Roux: Trouble In Paradise 70 %
V pořadí druhá deska synthpopového projektu britské zpěvačky Elly Jacksonové už není takové zjevení. Ale nejde si nevšimnout, že s novým producentem za zády začala chladně vzhlížející zrzka hudebně roztávat. Už od úvodní Uptight Downtown je slyšitelná velká inspirace britskou novou vlnou. V retro zábalu La Roux tentokrát skrývá mnohem vřelejší písničky a nálady než na debutu. Přesto tu však chybí výrazný moment, který by její retro odůvodnil pro jedenadvacáté století. Ovšem najde se řada posluchačů, kteří nic takového nepotřebují.
Robert Burian: 2014 40 %
Slovenský taneční producent je dobře známý i u nás především díky dva roky starému letnímu hitu Žijeme len raz, který napsal pro rapera Ega z Kontrafaktu. Jeho album zní přibližně tak, jako byste tuhle písničku natáhli na hodinu. „Párty, slunko, smích, tak co nám dnes chybí?“ ptá se Igor Kmeťo v úvodní skladbě Veľký plán. Odpovědí by mohlo být alespoň dvacet vteřin, které by nezněly jako předvídatelné klišé z ranku elektronické taneční hudby. V intelektuální kategorii „ruce nad hlavu, tak zpívej se mnou éo“ je však tahle deska čistá, profesionální práce.
Robin Thicke: Paula 35 %
Tomu se říká kariérní sešup. Americko-kanadský zpěvák Robin Thicke by mohl dávat přednášky, jak si nabít pusu v hudebním byznysu. Loni díky singlu Blurred Lines a producentovi Pharrellu Williamsovi dobyl hitparády, upozornil na sebe laškováním s Miley Cyrus a... jeho letošní deska Paula je však absolutní propadák. Svou sedmou řadovku se totiž Thicke rozhodl celou věnovat manželce, která od něj odešla, a naplnil ji fňukáním. Přestože jeho soulový hlas i nápady nejsou místy od věci, v celku se to nedá moc vydržet. Což podepisují i mizerné prodeje desky.
