Warpaint 80 %
Určitě stojí za to poslechnout si třeba druhé album losangeleské post-punkové (či indie rockové) skupiny Warpaint. A to nejen protože kapel, ve kterých hrají jenom holky, je v nezávislém rocku pořád málo.
Stejnojmenná deska skupiny, kterou si původně založila přítelkyně Johna Fruscianteho z Red Hot Chili Peppers, se ubírá ve středním tempu. Chce sice svůj čas, ale posluchače do sebe bezpečně vtáhne svojí až impresionistickou rozšafností. A to zejména malými detaily, které se ve zvuku písniček Warpaint rozpíjejí.
Může to být nenápadný "dubový" přízvuk na druhou nebo repetetivní basová linka, která písničkám Warpaint dodá až omamnou příchuť. Jejich kumulování vlivů je nenápadné a ukazuje se, že přizvat k nahrávání producenta Flooda byl dobrý nápad. S každým dalším poslechem je to v jejich (pravda, dost ponurém) světě, kde plyne čas jinak, zřetelnější.
Mogwai 80 %
Mogwai
K podobné náladě, i když jinými prostředky, se na svém osmém albu dobírají také skotští postrockeři Mogwai. Jejich největší silou zůstává kytara a instrumentální kompozice, které díky ní dokážou hrát stále v poměrně tradičním složení s docela netradičním soundem.
Na desce Rave Tapes sice Mogwai svůj styl založený na zasněném utíkání před všemi klišé a hrůzami sólové kytary nijak zásadně neproměňují ani nevyvíjejí, ale zůstávají natolik originální, že výsledku nelze nepodlehnout.
Podobně jako u Warpaint rozhodně nejde o desku, ze které si budete zpívat. Ale když se třeba ozve emotivní promluva o rokenrolu ve skladbě Repelish, je těžké jim nepropadnout.
