Teď hrajete ve snímku o Jacku Ryanovi, přitom jste v jednom z předchozích příběhů roli slavného špiona odmítl.
Taky se tím docela bavím. Podívejte se, když přirovnám svůj život k cestě, byla poseta filmařskými výběry a rozhodnutími. Měl jsem tehdy před dvaceti lety jiné závazky, a tak jsem to musel odmítnout - a neznamená to, že bych nechtěl. Naopak, o tom, že je to skvělý příběh, jsem nikdy nepochyboval.
Postava Jacka Ryana od spisovatele Toma Clancyho už bojuje v napínavých filmech skoro čtvrt století. Proč si myslíte, že dodnes diváky baví?
Clancy byl skutečně vynikající spisovatel. Řada jeho kolegů si o něm myslela, že píše jen paperbacky, které si přečtete v létě o prázdninách a pak je zahodíte. Jenže kvalitu jeho děl prověřil čas. Svět v ohrožení není jen téma, které Hollywood miluje, ale je blízké každému z nás, proto filmy podle Clancyho slouží velmi dobře filmařům.
Co pro vás znamenají špionážní témata?
Díky Jamesi Bondovi jsme poznali romantickou stránku života špiona, který seskočí padákem do Paříže a pak ve smokingu skončí v ložnici s nejkrásnější dívkou na světě. Časem se tito hrdinové začali zabývat vážnějšími problémy, dotýkají se mnohých nepravostí a díky nim to vypadá, že se život dá lépe zvládnout. Jejich příběhy jsou o světě, v němž si lidé moc ubližují, což jsem nikdy nedovedl pochopit.
Jak se vám spolupracuje s novou generací herců, třeba s představitelem titulního hrdiny, třicátníkem Chrisem Pinem?
On je před kamerou skvělý už od čtrnácti let, kdy dokázal to, co já až v osmadvaceti. Myslím, že je hlavním hrdinou se vším všudy, což potvrdil už několikrát. Klasik. Čímž ovšem nechci říct, že by snad byl nudný či jednoduchý. A obdivuji na něm, že na plac přichází vždy skvěle připraven.
Vypadá to, že největšími nepřáteli v hollywoodských příbězích, stejně jako v posledním z dobrodružství Jacka Ryana, jsou Rusové.
Ano, je to tak, přitom jsem byl několikrát v Moskvě, lidé jsou tam milí a vždycky jsem se s nimi dokázal dohodnout. Ve filmech představují věrohodné, silné, tvrdé a nebezpečné soupeře, žádné slabochy, což si řada lidí myslí i ve skutečnosti. To už je takové filmové klišé. Vzájemné rozpory a nenávist jsou řízené politikou a jejími potřebami, které nám ubližují a dostávají přednost před vzájemnou spoluprací.
Trochu mi to připomíná dětství, kdy nám některé kamarády schvalovali a jiné zakazovali rodiče. Ale jakmile jsme vyrostli a dospělí nás přestali ovládat, zjistili jsme, že máme s "nepřáteli" mnoho společného.
Ano, je to ironie tohoto světa. Lidé se dopraví za pár hodin kamkoli na zeměkouli, přitom polovina je pro nás vlastně nedostupná. Rád bych se podíval do Bagdádu, viděl, co se děje v Severní Koreji. Ale je to tabu.
Také Amerika se během posledních desetiletí stala ve světě neoblíbenou zemí. Pokoušíte se to nějak změnit?
Jsem opravdu velký patriot a mnozí novináři se už snažili, abych svou vlast pomluvil, a překrucovali má slova k obrazu svému. Uvědomuji si, že v Americe některé věci nezvládáme, ale na druhou stranu jiné naopak umíme skvěle - a na ty jsem skutečně hrdý.
Natočil jste filmy Tanec s vlky či Krajina střelců, chystáte se opět režírovat?
Věřím, že se k režii zase vrátím. Jsem dost tvrdohlavý, mám skvělé nápady, ale zatím je to tajemství a nemohu se dočkat, až ho prozradím. Toužím natočit film, který nebude zajímat jen Američany, ale rádi si ho promítnou v celém světě.
Prozradíte aspoň žánr?
Miluji westerny, ale kdoví?
Prý jste se vrátil k psaní scénářů.
Pár jich mám připravených. Můj příští příběh se odehrává během druhé světové války. Určitě se do něj pustím, i když přiznávám, že psaní je pro mě velký problém.
Jak to?
Zdá se mi, že mé příběhy na papíře nedávají smysl a nejsou dobré. Naštěstí je mohu zmačkat, zahodit a začít znova.
