Box všech nahrávek Richarda Müllera nese název Všetko.
Richard Müller, zpěvák ctihodný, který se za svou dlouhou kariéru rozhodně nemusí stydět prakticky za nic, oslavil svoje padesátiny vydáním boxu všech svých nahrávek včetně řady dosud neznámých bonusů. Že by mezi nimi bylo přece jen něco hodného studu? Třeba ta ze Zlatého palcátu? Uvidíme, až uslyšíme. Každopádně není na tomto edičním počinu vůbec nic divného a není pochyb, že si leckdo napíše Ježíškovi, aby mu krabici oněch pětadvaceti cédéček přinesl. Co mě ale zarazilo dost nemile, byl absolutně snobský způsob křtu artefaktu: zpěvák jej posypal hrstí diamantů. U akce jsem nebyl a tak tajně doufám, že to nějak ironicky okomentoval a celé je to nějaký fór. Taky chápu, že si Müller nechce hrát na žádný underground. Ale opravdu se ty kousky drahých šutrů hodí k jeho báječným šansonům? Co by tomu asi řekl zpěvákův někdejší dvorní skladatel Jaro Filip?
Z obalu alba Karla Gotta Sentiment
Už zanedlouho spatří světlo světa nové album Karla Gotta. Moc jsem na něj zvědav – z toho, co už se o něm ví, vyplývá, že by vůbec nemuselo být k zahození. Za doprovodu bigbandu na něm totiž Mistr zpívá swingové standardy a písničky ze 60. let. Obojí nepochybně Gott vždycky velmi dobře uměl. Samotnému albu (obávám se, že ne zrovna šťastně nazvanému Sentiment) předchází již zveřejněný obal. K němu jen dvě poznámky: 1. Nechápu, že se v celé této zemi nenajde invenční výtvarník, který by k albu s tak zřejmým komerčním i uměleckým potenciálem vymyslel něco lepšího než návrh, připomínající univerzální obálky singlů ze 70. let; 2. Račte si povšimnout dominantní propriety na Mistrově fotografii: kde jsou ty doby, kdy by absolutně nepřicházelo v úvahu, aby se na fotografii zpěvák pyšnil snubním prstýnkem? Inu, už i Karel Gott nám dospěl.
Obal alba The Lost Notebooks of Hank Williams
Na začátku října vyjde velmi interesantní album The Lost Notebooks of Hank Williams. Váže se k němu historka až cimrmanologická: obsahuje totiž tucet písniček, jejichž fragmenty byly uloženy po countrymanově smrti v roce 1953 do jakési kožené aktovky a nyní objeveny. Zrekonstruovala je řada hvězd současné písničkářské scény počínaje samotným Bobem Dylanem přes jeho syna Jakoba, Norah Jonesovou, Jacka Whitea, Lucindu Williamsovou, Levona Helma, Sheryl Crow až po dalšího veterána Merlea Haggarda. Ať už to album bude jakékoli (ruku na srdce: dá se s takovou sestavou vůbec čekat, že bude jiné než minimálně "dobré"?), ten příběh a okolnosti jeho vzniku samy o sobě stačí. Skutečné drahokamy se totiž obvykle nacházejí na těch nejobyčejnějších místech. Třeba v aktovkách.
Pochod za práva bluesmanů ve Vršovicích
Přes prázdniny tento glosář vycházel nepravidelně. Bylo to způsobeno nejen dovolenými, ale zejména festivalovou sezonou, letos obzvláště vypečenou. Poslední akcí, která pro autora sezonu zdárně uzavřela, bylo minulou sobotu Blues v lese. Akce, která je známá z minulých ročníků z amfiteátru v Řevnicích, si letos vybrala volno a pod názvem Blues v lese off program proběhla v komorním prostředí vršovické kavárny, která se jmenuje... jak jinak než V lese. Kromě pěti účinkujících kapel byl hlavním lákadlem recesistický Pochod za práva bluesmanů, který vyprovokoval (a u místních úřadů řádně nahlásil) letošní pořadatel akce Ladislav Čumba, známý organizátor literárních a hudebních happeningů a vůbec v pražském (ale i moravském) kulturním podhoubí provařená figura. Mezi hesly, traktovanými demonstrací, byly například požadavky zavedení prodlouženého víkendu nebo angažování amerického bluesmana Taj Mahala na post českého ministra zemědělství. Rozhodně nejvtipnějším zvoláním Čumby do megafonu pak bylo: "Příznivcům Jazzu na Hradě oznamujeme, že toto není Folimanka. Toto jsou Vršovice!" Modří už vědí?
