Předcházející Hudební glosář najdete zde
Michal David
Nanuk Míša je klasika mého dětství. Na rozdíl od Míši Davida. Měl jsem ho rád, Míšu nanuka. Z Míši Davida se mi vždycky dělalo spíš šoufl. Míšu nanuka jsem si s chutí dával dodnes. Míšu Davida ani omylem. Teď mi Míša David udělal reklamu na Míšu nanuka. A ještě k němu cpe ty svoje céčka. A dokonce i Céčka. To už je vrchol. Svět už nikdy nebude, co býval. Už nikdy si nedám Míšu nanuka. Bude ve stejné partě jako Míša David. A to tak, že nonstop.
Ministr kultury Jiří Besser blahopřál Kabátu k platinové desce a se svými idoly se i vyfotil.
Upozorňuji, že ačkoliv sám nepatřím k fanouškům skupiny Kabát, jsem opravdu ten poslední, kdo by její posluchače považoval za méněcenné nebo snad dokonce chtěl jakkoli omezovat rozlet našich bezesporu nejúspěšnějších alko-rockerů. Je to prostě normální zábava a myslím, že Kabáti jsou první, kteří by potvrdili, že tady o nějaké vysoké "kulturní ambice" nejde. Proto ve mně trochu hrklo, když ministr kultury Jiří Besser v úterý zrovna tuhle kapelu označil za příklad české kulturní kreativity. "A čo vy si predstavujete pod takým slovom 'kreativita', vojín Besser?", ptám se v zastoupení mjr. Terazkyho. Zkoumání, jestli "ji" má fakt motorovou?
Clive Calder
Vůbec nejbohatší osobností britského hudebního showbizu je podle aktuálního žebříčku Clive Calder, zakladatel vydavatelství Zomba, které udělalo značnou díru do světa s teenage-popem všeho druhu. Fór je v tom, že Calder svou firmu už v roce 2002 prodal koncernu BMG, rok na to podle dostupných informací úplně přestal podnikat a od té doby se zabývá hraním kriketu na Kajmanských ostrovech. Proč taky ne, s 1,3 miliardy liber (asi 534 miliard korun) ve štrozoku? Proti tomu jsou fakt všichni čeští výrobci dětských hvězdiček k čele s Janečkem a Hannigem opravdu žabaři.
Dalibor Janda si prostě potrpí na dobrou společnost.
"Trojnásobný Zlatý slavík Dalibor Janda pokřtil v pražské restauraci Havelák jubilejní 20. album s názvem Já se přiznám," praví zpráva ČTK. Následuje poměrně obsáhlý seznam "gratulantů" k albu, z něhož vyjímáme: písničkář Wabi Daněk, psychiatr Jan Cimický, herečka Veronika Žilková, imitátor Petr Jablonský, herec Luděk Sobota, hokejový brankář Dominik Hašek, spisovatel a textař Josef Fousek, Jan Vodňanský, Jiří Krampol a další. Kmotry alba byli rocker Petr Janda, šéfkuchař Zdeněk Pohlreich a katolický kněz Jiří Veith. Album otextovali Jan Krůta a Petr Šiška. Vrána k vráně sedá. Což si přeberte, jak chcete...
Markéta Irglová
Kdekoli v poslední době přijde řeč na Markétu Irglovou a její nové album, v 90 procentech reakcí vesměs lidí, kteří z alba nic neslyšeli, maximálně těch pár ukázek, které vydal iDNES.cz zde, slýchám apriorní odsudek. Přiznávám, že mě osobně taky prozatím nijak neokouzlily, ale rozhodně se zdráhám s vaničkou vylít i dítě. Je to stejně jako s tím Oscarem, kterého dostali s Hansardem za Falling Slowly. Taky spousta Čechů jen nadávala, aniž by si uvědomovala ten historický úspěch. Takže za mě: i kdyby mě Markétino album Anar stokrát nebavilo, z faktu, že se české zpěvačce podařilo vydat vlastní tvorbu na tak prestižním labelu, jako je ANTI, mám prostě radost a gratuluju jí. Opravdu je k čemu.
A závěrem ještě něco pozitivního, další splátka recenzního dluhu. Nové album vydala kapela The Chancers, jmenuje se Age Of Rudeness a je to velmi milé překvapení. Přiznám se, že nejsem úplně nejžhavější fanda "skáčka" (jakkoli mě zejména na nějakém festivalu vždycky příjemně osvěží – tedy je-li dobře zahrané), ale možná právě proto se mi tahle deska tak líbí. The Chancers se totiž rozhodli oslovit i posluchače mého typu a natočili album velice členité, zvukově barevné, melodické (melodie jsou ostatně to, co u jiných kapel tohoto typu často postrádám). Kapele nechybí nic podstatného, včetně výrazného frontmana a zařezávající dechové sekce, což je v českých poměrech nejen v tomto žánru unikum. A nádavkem jim nechybí ani nadhled a smysl pro humor. Takže opravdu trefa do černého.
