Ve středu po polednách vypravili jsme se s přáteli na vrch Tor, dominantu širokého okolí, která se vypíná nad městečkem Glastonbury. Z kopce byl dobře vidět nedaleký areál festivalu v údolí pod vsí Pilton a hlavní komunikace k němu. Šnečím tempem se po něm pohybovala kolona aut dlouhá cca pět mil, které dělí Pilton od Glastonbury a slunce jim pražilo do střech.
Takový obrázek skýtaly i další silnice v okolí. BBC Somerset hlásilo od božího rána zasekané všechny hlavní tahy od Londýna i Bristolu. Do středy večer dorazilo do areálu 75 tisíc lidí – čeká se jich o sto tisíc víc – a ve čtvrtek v podvečer padla stotisícová hranice. Dva dni před ostrým startem festivalu.
Dobrá zpráva: postoupili jsme. Špatná: na řadě jsou Němci.
Příčinou návalu byl, jak jinak, fotbal. Utkání Anglie – Slovinsko, které ve středu odpoledne spolehlivě paralyzovalo život v zemi (jeden projev fotbalové horečky za všechny: prodavačky v obchodech nadité do reprezentačních dresů) sledovalo na obrazovce před Pyramid Stage, hlavním pódiem festivalu, 50 000 lidí.
Dav, který tam obvykle bývá na špičky programu. Atmosféra byla elektrizující a pocit úlevy poté, co Anglie utekla hrobníkovi z lopaty, takřka hmatatelný. Na programu dne je tak otázka: jak ovlivní sobotní osmifinále se zavilými Huny program? A jak se všichni vejdou na plácek na kraji areálu, kde se bude mač promítat?
To je sice všechno hezké: ale kam se poděla hudba?
Zahřívací kolo
Po obou stranách Pyramid Stage stojí obrazovky. Nad nimi jsou velké číslice. Na jedné straně 1970, na druhé straně 2010. Letošní čtyřicáté výročí prvního ročníku ovlivňuje povahu festivalu od oficiálních triček po editorial glastonburského náčelníka Michaela Eavise ve festivalovém průvodci. Kdo čekal k jubilejnímu ročníku přehršel velkých zvířat a hlavních hrdinů těch předešlých, může být zklamán. Zhruba do té doby, než pořádně prostuduje program.
Už ve čtvrtek se na některých menších pódiích hrálo. A předkrm věru nebyl nezáživný. Zvláště na pódiu Queens Head, kde od roku 2007 představuje hudební měsíčník Q své koně. Zajít si na takové Two Door Cinema Club a najmě na letošní losangeleské zjevení Local Natives se ukázalo jako dobrá rozcvička před hlavními víkendovými chody. Navíc takové zahřívací kolo ulehčilo některá rozhodování v následujících dnech.
Dnes festival začne naostro. Člověk, sedě u stanu, jednou rukou třímá snídani a druhou črtá do programu plán na dnešní den. Licituje mezi Black Keys, Hot Chip a Broken Bells, La Roux a Vampire Weekend, Gorillaz a Flaming Lips. O výsledcích licitace více zítra.
P.S.: V souvislosti s festivalem v Glastonbury bývá zvykem hovořit o bahně. Do čtvrtečního večera zářilo nad areálem slunce. Není tu mnoho míst, kde se před ním dá schovat, obecný lid si ale přeje, ať se dlouho zdrží: protože lepší být zmazaný krémem na opalování než blátem. To dá rozum.
