O prvních románech se někdy říká, že jsou ty nejlepší. Že do nich spisovatel uloží esenci svých témat, stihomamů, přetlaků, a to opravdově, neředěně. Ze stejného důvodu však mohou být prvotiny i pěkné škváry.
Autor hledá, tápe, zkouší formu, styl. Pro Neviditelné nestvůry Chucka Palahniuka (čti Čaka Polanyka), které měly být jeho prvním vydaným románem, ale vyšly v přepracované podobě až po Klubu rváčů a Programu pro přeživší, platí od každého trochu.
Kráska bez sanice
Především je to poměrně chaotická kniha. Ještě chaotičtější, než je u přeborníka v bizarnostech Palahniuka zvykem. Za zmatek může ústřední zápletka, která je kolotočem starých a nových identit, tváří, poprsí, pozadí, pohlaví a povah.
Nedivila bych se, kdyby se na konci ztratil nejen čtenář, ale i autor. V téhle tragédii omylů totiž není skoro nikdo tím, za koho se vydává, a nejméně vypravěčka alias Shannon alias Daisy de Saint-Patience.
V prvním plánu jde o atraktivní modelku, která by asi nemusela jinak nic moc dělat a o ničem moc přemýšlet, kdyby ji v autě na dálnici někdo záhadně neustřelil kulovnicí celou spodní čelist. Brada, zuby a dásně zůstaly na přístrojové desce a z krásky, která přitahovala pozornost a pohledy, je mrzák s dírou místo sanice, vyluzující sotva srozumitelný chrapot.
Jako "neviditelná nestvůra" se plouží obchody a ulicemi, aniž kohokoli zajímá, aniž za celé měsíce dostane otázku: Co se vlastně stalo? Jediný, kdo se nakonec zeptá, je Brandy Alexanderová. Teprve s "bohyní a matkou nás všech", Brandy, která je oslňujícím výsledkem plastik, implantátů a hormonálních prostředků, začíná to pravé hledání sebe samé, cynická road movie napříč umělými těly, zpackanými životy a americkým psychem.
Příliš skoků, příliš tezí
Stejně jako Program pro přeživší začínají i Neviditelné nestvůry jako zpověď, která se odvíjí od předpokládané smrti jedné z ústředních postav. A už je tu dost zajímavého Palahniuka: úsporný styl, efektní refrény, řízné věty a drsné výlevy, to vše provázené extrémním smyslem pro humor a absurdní situace.
Jen si představte detektiva mravnostní policie, který ve vykrojených sexy plavečkách ve Washingtonově parku vystrkuje zadek jako volavka pro gaye. Nebo partičku magorů, kteří předstírají zájem o koupi luxusních domů, aby se v nich mohli předávkovat valiem. Ženu, nebo možná muže, který si nechá odoperovat dvě žebra jen proto, aby měl(a) v pase čtyřicet centimetrů.
Jedna z nejlepších scén je však o rodičích a dětech, o neporozumění a pokrytectví. Palahniuk, který nedávno přiznal svou homosexuální orientaci, si proměnu konzervativních maloměšťáků ve fanatické bojovníky za práva menšin viditelně užívá.
Motiv požáru a ohně pak skutečnými okolnostmi dostal doslova mystický rozměr – v roce, kdy Neviditelné nestvůry vyšly, se Palahniukův otec seznámil se ženou, se kterou ho pak upálil její bývalý přítel.
Neviditelné nestvůry by mohly být skvělou groteskou o lesku a bídě módního průmyslu, ale nejsou. Chybí jim větší lehkost a švih. Navzdory řadě výmluvných obrazů a postřehů, z nichž ty krvavější by se docela dobře hodily i do filmu Kill Bill, román jako celek nefunguje. Děj se divoce tříští a skáče, pohnutky postav působí konstruovaně, z vyprávění trčí slogany.
Pravé není vůbec nic
Kniha na vydání čekala několik let proto, že nakladatelům přišla ponurá. Lepší zdůvodnění by však znělo: příliš plakátová. Ústřední myšlenka v podstatě opakuje totéž, co rakouská nositelka Nobelovy ceny Elfriede Jelineková tvrdí už od sedmdesátých let – žijeme ve světě, kde pravé není vůbec nic, dokonce ani láska.
I v hysterii, citech, bolestech kopírujeme, využíváme a předvádíme, posedlí hlavními rolemi. Navíc se ty nacvičené představy o kráse, štěstí, idyle dají setřást jen s obrovským vypětím a oběťmi. Tedy pokud každý pokus o únik jen neutahuje smyčku, nevhání víc do (pro) pasti, jak naznačuje Palahniuk.
Cesta, kterou volí jeho postavy, vede k násilí až sebedestrukci, ale ve výsledku se zdá stejně pošetilá a marná. Což neznamená, že by Neviditelné nestvůry skončily zcela bezvýchodně. V životech, jejichž metaforou je televize, zbývá jediná možná víra – v moc příběhů.
Chuck Palahniuk: Neviditelné nestvůry
Překlad Richard Podaný.
Odeon, 220 stran, cena 249 korun
Hodnocení MF DNES: 60 %
