Dvě ženy, které chtěla normalizace vymazat z paměti národa a kterým listopad 1989 umožnil návrat k normálnímu životu.
Servítky si neberou. Hovoří spolu otevřeně nejen o onom magickém roce 1968, kdy se poprvé setkaly a kdy se obě staly symbolem odporu proti okupaci. V jejich vzpomínkách se prolíná láska s politikou, dětství s potupným normalizačním živořením, manželství a vztah k dětem.
A jsou tam i velmi překvapivé momenty, třeba když Moučková prohlásí, že není nijak zvlášť statečný člověk, nebo když se Kubišová přizná, že ji zákaz vystupování zpočátku nemrzel, protože už byla unavená koncerty i slávou.
Měly podobný osud, ale z jejich dialogu vyplývá, jak odlišnými osobnostmi jsou. Moučková je suverénní a sebevědomá, Kubišová spíše skromná a místy lehce jakoby tápající. Ale Ježek s Tichým měli pravdu, když knihu opatřili podtitulem Rozhovor dvou výjimečných žen. Ony opravdu výjimečné jsou – nejen kvůli svým životům. I proto stojí za to si jejich vzpomínání přečíst.
Hodnocení MF DNES: 70 %
