Aktuální album No Line On The Horizon čeká zatěžkávací zkouška. Je zřejmé, že ani velkolepá produkce, ani kapela neponechaly nic náhodě. Stejné pódium, jaké stálo v Barceloně, postavili cvičně již před několika týdny v Anglii a dnes jsou celý den ze stadionu slyšet pilně zkoušející U2.
Scéna jako ze Star Treku je rozkročená na čtyřech pilířích, jež nesou světla, aparaturu i unikátní panoramatickou obrazovku. Impozantní konstrukce vypadá jako obří chobotnice a svým rozpětím zaplňuje téměř tři čtvrtiny plochy stotisícového stadionu. Jen v útrobách kolem prstencového mola u pódia pojme několik tisíc věrných fanoušků.
"Pódium? Jako od Gaudího"
Se západem slunce nastupují britští Snow Patrol – jedna z kapel, jež si Bono a spol. vybrali na letošní turné. Bezmála půlhodinový set zakončují hitem You´re All I Have a sklízejí sympatie zatím prořídlého davu. Během hodiny se však ochozy zaplňují do posledního místa.
A je to tady. Chobotnice začíná pulzovat a stotisícový dav poprvé freneticky reaguje, až naskakuje husí kůže. Po zadním molu přichází v bílém nejprve bubeník Larry Mullen. Frontman Bono, kytarista The Edge a baskytarista Adam Clayton ho následují s prvními údery.
Úvodní Breathe odstartuje blok skladeb z nové desky, následuje titulní píseň a při třetí singlové Get On Your Boots začíná žhavá španělská noc nabírat grády. Pak přijde aktuální hit Magnificient a před Beatiful Day Bono poprvé skóruje. Skladbu věnuje Barceloně.
Míchá angličtinu se španělštinou a vtipkuje: "Tak jsme vám sem přivezli tu naši kosmickou loď, vypadá trochu jak od Gaudího, nemyslíte?" A když v části sloky na chvíli přejde do španělštiny, má všechny v hrsti. Pak už není těžké přinutit diváky k prvnímu sborovému zpěvu při I Still Haven’t Found What I’m Looking For z průlomového alba Joshua Tree.
Bono ve fotbalovém dresu
Ani U2 se nevyhnuli vzpomínce na Michaela Jacksona a vzápětí mu věnují skladbu Angel Of Harlem, na kterou Bono naváže úryvkem Jacksonovy Man In The Mirror. Po křehké baladě In A Little While přichází něco naprosto nečekaného: U2 přerušují koncert, přímo z pódia se spojují s mezinárodní vesmírnou stanicí a krátce pohovoří s každým ze šesti jejích členů.
Po sérii skladeb, kdy atmosféra začíná mírně stagnovat... Bum! Uno, dos, tres, catorce, Vertigo! Skladba, při které už má zase celý stadion ruce nad hlavou. A jestli někdo zatím jen nečinně přihlížel, při klasikách Sunday, Bloody Sunday, Pride, With Or Without You nebo Where The Streets Have No Name už zpívají úplně všichni.
Před Walk On kapela zvážní a prezentuje jasně odmítavý manifest poukazující na protiprávní věznění barmské aktivistky Aun Schan Su Ťij. Finále základního playlistu – skladba One – se znovu, a pro dnešek naposled, nese ve španělském duchu přesně tak, jak na to rozvášněný dav slyší: Bono obléká dres FC Barcelona s jedničkou a svým jménem na zádech. Nikdo nepochybuje, že U2 dostali Barcelonu na kolena.
