V Budapešti, kde své turné po evropských metropolích zahájil, však neměl chvíli klidu. Všichni se ho ptali: Jak seriál dopadne? Matthew Fox je totiž vedle tvůrců jediný, kdo by měl rozuzlení úspěšného titulu znát.
Opravdu jste jediný, kdo zná konec?
Netuším. Konec mi scenáristé prozradili, protože v něm hraji, ale nevím, s kolika dalšími lidmi o něm mluvili. Nicméně oficiálně jsem asi skutečně jediný.
Jaké to je, nesmět prozradit něco, co chce vědět tolik lidí?
Vtipné. A rozhodně ne těžké, alespoň pro mě ne. Tvůrci vědí, že umím držet tajemství, ale občas si mě stejně prozkouší. Což je na tom nejzábavnější. Taky mě ohromně baví zjišťovat, co všechno lidé vlastně chtějí vědět. Ale upřímně - nemyslím si, že byste chtěli doopravdy znát odpověď dřív, než ji uvidíte v televizi. Připravili byste se o moment, na který tak dlouho čekáte. Klidně bych vám to teď mohl říct, ale vsadím se, že o to nestojíte.
Co když stojím?
V tom případě stejně musím říct ne, váže mě smlouva.
Uspořádali jsme anketu, v níž lidé odpovídali, zda by na vašem místě dokázali mlčet. Vyšlo z ní, že ne.
Tak to je zajímavé. Pro mě to ale opravdu není problém. A dokonce si můžu dovolit říct, že už jsem se v tajnůstkaření slušně vypracoval, jazyk za zuby se učím držet v podstatě od začátku.
Jak vám bylo, když jste se dozvěděl, že Ztraceni končí?
Báječně. Strávil jsem s nimi spoustu let a to je přece jen dlouho. Navíc už je bylo třeba utnout i z hlediska děje. Myslím, že tvůrci od začátku věděli, jak má seriál dopadnout, ale protože měl úspěch, nijak se na ukončení nespěchalo, ba právě naopak. O to to měli těžší. Ostatně pozorný divák mohl zaznamenat, že oproti předešlým řadám je čtvrtá a pátá sezona mnohem dynamičtější. Může za to fakt, že scenáristé konečně mohli do detailu rozvrhnout, co se v kterém díle stane.
Všude říkáte, že Ztracenými vaše televizní práce končí. Proč tak spěcháte pryč z branže?
Pro televizi jsem pracoval dvanáct let, to je kus života. Myslím, že nastal čas pohnout se dál. Chci dělat filmy, dobré filmy, a chci se na to soustředit. A pak mám ještě jeden důvod: toužím po větší volnosti. Seriály berou hercům život. Nestěžuji si, byla to úžasná zkušenost, ale několik let jsem nežil ničím jiným než natáčením. Chtěl bych získat větší kontrolu nad životem. Mít možnost vědět, že následující měsíc strávím doma a ten další na place. Že mě rodina taky někdy uvidí.
S kým konkrétně byste rád spolupracoval?
Těžko říct. Ale prozradím vám, že si píšu seznam lidí, kteří mě zajímají. Pokaždé, když mě upoutá nějaký film, zaznamenám si do něj jméno režiséra. Dobrý režisér je pro mě základ: můžete mít sebelepší scénář, ale podstatné je, jak s ním režisér naloží.
Nebojíte se, že si vás filmaři zaškatulkovali jako Jacka ze Ztracených?
Nebojím. Jednak Jack není titulní postava – ze seriálu sice nezmizí, ale hodně se vyvíjí, nedá se říct, že bych hrál stále jen jeden typ postavy. A pak už jsem taky pár filmů natočil, některé by měly jít do kina těsně poté, co skončí Ztraceni.
Se kterým z hereckých kolegů byste se rád znovu potkal?
Každá zkušenost byla dobrá, těžko jmenovat jednoho. Hodně mi dalo například natáčení s Forestem Whittakerem, Denisem Quaidem, Williamem Hurtem. Obzvláště posledně jmenovaný mě hodně ovlivnil, je to úžasný herec, ale i úžasný člověk. Spousta lidí, kteří jsou v šoubyznysu dlouhá léta, zcyničtí a berou práci rutinně. William je vzácná výjimka. Inspiroval mě vášní, s jakou se vrhá na nová tématu, hraní je pro něj výzva. Pokouším se o totéž.
Vraťme se ještě k Jackovi: máte s ním něco společného?
Nevím. Něco možná ano, i když vím, že za daných podmínek bych se asi choval trochu jinak. Nicméně mám ho rád, ostatně je to postava, která mě živí, tak ještě abych neměl. (směje se)
Diváci Jacka často vidí jako hrdinu. Souhlasíte s tím?
Nesouhlasím. Jack není "klaďas". Hodně fanoušků ho tak vnímá, ale pletou se. Jack má spoustu chyb. Dokonce bych si o něm dovolil říct, že je to pěkný grázlík. Jen si vezměte jeho minulost – alkohol, drogy. Navíc se pokusí všechny zlikvidovat. To není zrovna dobrá vizitka.
Jaké jsou vztahy mezi aktéry Ztracených?
Hrozné, nenávidíme se k smrti! (směje se) Ne vážně, co byste chtěla slyšet? Jestli se máme rádi? Je to s námi jako s kýmkoli jiným. Zkuste zavřít patnáct lidí do jedné místnosti a nechat je tam pár let. S někým si sednu, s někým se vidět nemusím, ale v podstatě se máme rádi. S jistými výkyvy. Což je u Ztracených specifické, nikdo totiž přesně neví, jak dlouho se v seriálu "zdrží", a ne každý dobře nese, když scénáristi odstraní právě jeho postavu. Vlastně mě až překvapilo, jak obtížné bylo pro některé kolegy seriál opustit.
Hodně se teď mluví o skutečném nedávném leteckém neštěstí. Ovlivní nějak natáčení nebo vývoj příběhu?
Ta nehoda je strašná věc. Slýchám teď kolem sebe často, jestli seriál neodpískáme nebo jestli aspoň něco nezměníme. Na to můžu říct jediné: soucítím s rodinami, kterých se tragédie dotkla, je mi líto toho, co se stalo, ani nevíte jak. Ale Ztraceni s tím nemají co dělat a budeme je točit dál. Jediné, co je spojuje s nedávnou katastrofou, je fakt, že se jedná o letadlo ztracené v Atlantiku. Jestli tedy mohu, rád bych touto cestou poprosil fanoušky o takt: vyjádřete pozůstalým soustrast a nevymýšlejte si hlouposti.
Pokud vím, vaším velkým koníčkem je pilotování letadla. Nebojíte se teď zase o něco víc?
Nebojím se vůbec. Stále se snažím věřit, že létat letadlem je mnohonásobně bezpečnější než jezdit autem. Znovu opakuji, mrzí mě, co se stalo, ale můj vztah k létání to neovlivní.
Váš otec je rančer, pokud se nemýlím. Chtěl byste točit westerny?
A jak! Pokud se mi podaří udržet v branži a pokud si budu moct vybírat, je western na vrcholu žebříčku věcí, které bych si chtěl aspoň jednou za život zkusit. V tomhle mě asi dětství na ranči hodně ovlivnilo.
Zahrál byste si zloducha nebo hrdinu?
Zloducha, samozřejmě. A byl bych hooooodně velký zloduch.
Už víte, co uděláte, až Ztracení skončí?
Kromě toho že si oddechnu? Odstěhuji se pryč z Havaje. Vidím, že jste v šoku! Ano, žít na Havaji je pohádka, ale ne když trvá to tak dlouho. Nemůžu se dočkat, až sbalím kufry a vydám se někam, kde se střídají roční období a kde to bude normální.
Už máte vybrané místo?
Jedeme do Oregonu, do hor. Mám to tam blízko k otci, budeme žít v malém městečku a nadávat na počasí jako všichni ostatní. Hrozně se na to těším. Čímž si nechci stěžovat na to, co jsem prožil díky Ztraceným, v mém životě to byla výjimečná kapitola a hodlám ji dopsat poctivě až do konce. Ale pak řeknu sbohem a na Havaji už mě nikdo neuvidí.
Poslední Ztraceni v televiziZávěrečná šestá řada Ztracených poběží na americké stanici ABC od začátku roku 2010. Do Česka ji slibuje přinést ještě v témže roce televizní kanál AXN. |
Kdesi jsem slyšela, že máte slabost pro fotbal. Je to pravda?
Miluju ho, je to můj nejoblíbenější sport. Určitě budu sledovat světový pohár v roce 2010, ale obávám se, že naši moc šanci nemají.
Naši jsou kdo?
Italové. Já i manželka máme italskou krev, takže je jasné, komu fandíme. Každého udivuje, že zbožňuji zrovna fotbal, ale mně to přijde normální. Je to vzrušující sport. Poprvé jsem viděl světový pohár v roce 1990, když jsem byl v Itálii, a od té doby si nenechám ujít jediný ročník.
Vraťme se ještě k závěru Ztracených. Prozradíte aspoň, jaký je? Není například moc komplikovaný?
Možná ano. Ale je to něco, na co všichni čekáme, a vím, že to bude úžasné. Alespoň za Jacka jsem si tím jistý. Samozřejmě nemůžete uspokojit všechny, každý si vysnil vlastní konec, určitě spoustu lidí zklameme. Ale to už není chyba Ztracených, seriál se stal tak trochu obětí své vlastní legendy. Každopádně můžu slíbit, že většina důležitých otázek bude zodpovězena. Záměrně neříkám všechny - kdybychom si nenechali nějaké tajemství, nebylo by to ono.
Nehrozí náhodou otevřený konec?
Ne, bude to tak definitivní závěr, až se budete divit.
