A právě jako vinař se hrdina francouzských komediií Velký blondýn s černou botou, Roztržitý nebo Jsem nesmělý, ale léčím se přijel představit do Prahy. Na veletrhu Víno&Destiláty totiž uvedl svou značku. „V každé lahvi je můj otisk,“ opakoval fanouškům, kteří se na lahve s jeho vínem slétli jako kobylky. V rozhovoru pro MF DNES nicméně mluvil o jiných věcech, než je víno.
Před časem jste u nás točil retropříběh Paříž 36, který právě vstoupil do českých kin. Přivezl jste si s sebou i tehdy vlastní víno, nebo jste riskoval a vyzkoušel to zdejší?
Hlavně jsem moc vína tenkrát nepil, přece jen jsem byl kvůli práci. Ale pamatuji si, že nikdy jsem nevypil tolik vody jako tehdy u vás v Česku.
Paříž 36 vypráví o předměstském kabaretu, hodně se tam zpívá - včetně vašeho hrdiny. U nás na Moravě se zase zpívá u vína; po kolika skleničkách se dáte do zpěvu vy?
K tomu, abych zpíval, víno nepotřebuji. Spíš je to tak, že po pár skleničkách vína nezpívám vůbec, protože usnu jako nemluvně. Když už tedy zpěv, tak radši před tím, než začnu pít.
Něco podobného, jako byl váš duet s Ivou Fruhlingovou, tedy nechystáte?
Kdepak, nejsem totiž zpěvák. Jen nezpívám úplně falešně. Zpěv je obor jako každý jiný, člověk by v něm měl být profesionál, a to já nejsem. Písnička s Ivou Fruhlingovou byla výjimka. Napsala píseň, která byla o mně, dokonce se jmenuje Pierre - něco takového nejde odmítnout. Navíc Iva je něžná a krásná bytost, takže když se mě zeptala, jestli bych si s ní nedal duet, byl jsem z toho mimo a řekl ano. Nahrávali jsme v Paříži, úžasně jsem se u toho bavil, jen mi pořád padal mikrofon. Buď za to mohl půvab Ivy, nebo jsem opravdu trochu roztržitý.
Spousta herců a filmařů má vinice - scházíte se, porovnáváte svá vína, bavíte se o nich?
Tolik jich zase není. Z francouzských herců pěstujeme víno já, Gérard Depardieu a Jean-Louis Trintignant. S ním se nepotkávám. S Gérardem sice ano, ale mluvíme spolu o jiných věcech. Popravdě Gérard mluví hlavně o ženách. Ale když už přijde náhodou řeč na víno, samozřejmě si každý z nás tří myslí, že právě to jeho je nejlepší.
Vinice má taky herec Johnny Depp nebo americký režisér F. F. Coppola. Proč zrovna filmaři podle vás tíhnou k vínu?
Přemýšlel jsem o tom a myslím, že jsem na to přišel. K popíjení vína patří přátelé a přátelství zase patří k natáčení. Možná proto se z filmařů stávají vinaři.
Točíte filmy z pařížských kulis, a přitom máte vinohrady. Žijete tedy více městským stylem, nebo venkovským?
Bydlím v Paříži. Pochopitelně o vinice se také starám a jezdím tam každý rok na prázdniny, řekl bych, že na jihu strávím tak tři měsíce z dvanácti.
Co během nich děláte?
Když jedu k sobě na jih, tak je to proto, abych si odpočinul. Což konkrétně znamená, že si postavím židli na zápraží a koukám, jak mám hezkou vinici. Ne vážně, samozřejmě že někdy jezdím na venkov i pracovat, ale to bývá spíš v zimě a jen na pár dní. V létě, to jsou klasické prázdniny, kdy maximálně sem tam někomu prodám láhev vína. Já jsem totiž poměrně líný člověk.
O vinnou révu se tedy nestaráte vy osobně?
Ne. Kdybych tvrdil, že jsem to já, kdo v pět ráno vezme traktor a ve tmě a zimě jede na vinici, lhal bych. Na to mám specialistu. Dřív jsem si na tom traktoru sám opravoval motor, to už teď taky nedělám. Ale například osobně vybírám odrůdy - řeknu, které pěstovat a následně i které míchat a které ne. A pak mám ještě jeden příjemný úkol: koštování. Vlastně na mě mě zbývá ta nejpříjemnější část práce: přivonět, vdechnout vůni a nakonec se napít. Neznám větší slast.
Stane se někdy, že se vám víno nevydaří?
Samozřejmě, že někdy mám jen špatné víno, ale to pak neprodávám. Nechci zklamat lidi, kteří si moje víno kupují, protože jim chutná. To radši budu chvíli tratit. Jsem v prvé řadě vinař, až potom obchodník.
Jak jste si vlastně vybral místo, kde vinici máte?
Nebyl to záměr, vlastně jsem vůbec nezamýšlel být vinař. Prostě jsem chtěl někam ven z Paříže. Vyjel jsem na venkov, procházel jsem se a bylo mi tam tak dobře, že jsem si tam rozhodl koupit pozemek. Je to asi stejné, jako když jdete kolem obchodu, ve výloze vidíte krásné šaty a řeknete si: ty by mi udělaly takovou radost! Takhle jsem si ten pozemek koupil.
Vy jste si tedy pořídil vinici, aniž byste se vyznal v oboru?
Přesně tak. Líbila se mi představa, že budu mít vinici, tak jsem si ji koupil. Až pak jsem se začal o víně vzdělávat, učil jsem se za pochodu.
Věnují se vinařství i vaše děti?
Ne, zatím ne. Trochu mě to mrzí. Jsou to muzikanti, takže je víc zajímá hudba. Ale já jsem herec a taky mě zajímá víno, nechápu, proč to tak nemají i oni. Zrovna nedávno jsem si říkal, že je k vínu musím nějak přivést. Chtěl bych, aby k němu měli takový vztah jako já. Aby jednou navázali na tradici.
Jste vůbec ještě herec, nebo už se považujete víc za vinaře?
Samozřejmě že jsem hlavně herec. Ostatně v září mám filmovat v Řecku. Jen si, zdá se, vybírám samé vinařské lokace. (směje se)
S Gérardem Dépardieum něco nechystáte?
Nic. Čímž neříkám, že bychom spolu točit nechtěli, ba právě naopak, rádi bychom. Jen pro nás někdo musí něco napsat.
A co takhle nějaký film o víně?
Nemyslím že je to dobrý nápad. Víte, víno to je taková moje soukromá radost. Tajná zahrada, do které by nikdo jiný neměl vidět. Víno a film jsou dvě samostatné oblasti, které není radno směšovat. Vím, o čem mluvím.
