Na konci světa, v zapadlé horské vsi u trati, střeží Hlídač č. 47 výhybky, závory, světla. A hlavně svou ženu, o jejíž nevěře s místním hrobníkem se šušká. Ač dočasně ohluchlý, chce zjistit pravdu, a tak předstírá hluchotu i poté, co slyší každé slovo.
Minulost za třicet milionů
To je klasické drama vášně pro tři sólisty a syrově baladickou krajinu, které český film ve stejnojmenné knize Josefa Kopty už jednou objevil. Román legionářského autora, podle dobové kritiky jeho nejlepší dílo, vznikl roku 1926, a snímek Josefa Rovenského podle scénáře Otakara Vávry, který po režisérově smrti dokončil jeho kolega Jan Sviták, následoval o jedenáct let později. Tehdy ústřední milostný trojúhelník sehráli Jaroslav Průcha, Marie Glázrová a Ladislav Boháč.
Za pár dní vstoupí do kin Hlídač č. 47 znovu; v nové verzi. Ač se u nás na rozdíl od Hollywoodu remake čili "předělávka" příliš nepěstuje, na tuhle látku Česká televize vsadila. Dokonce film, jehož režii nabídla Filipu Renčovi, zaplatila celý sama, bez dalších koproducentů.
"Ověřili jsme si, že jsme schopni natočit dobovou podívanou pro kina ve vysoké technické kvalitě za třicet milionů korun včetně válečných scén," prohlašuje šéfproducent Jaroslav Kučera.
Scénář byl poslední autorskou prací Eduarda Vernera, který před pěti lety zemřel; Renč se Zdeňkem Zelenkou jeho text upravili.
Hlídač v Karlových VarechFilip Renč svůj remake představil již na filmovém festivalu. Rozdávaly se "bozky" a vzpomínky. |
Ač se některé motivy rozšířily a jiné ustoupily, zápletka se nezměnila. Válečný vysloužilec dostane práci u dráhy a zachrání před sebevražedným skokem pod vlak zoufalého mladíka – paradoxně právě toho, který mu vzápětí svede ženu a možná zplodí i její dítě.
Dočasná ztráta sluchu se nejistému hrdinovi hodí. Aby jej pokládali dál za neškodného, zatají, že se uzdravil, najme si hospodu, kde se klepy každodenně probírají, a chystá trest. Jenže někdy je bezpečnější neslyšet, nevidět, nevědět...
Roden na bojišti
Pro titulní roli vybral režisér Karla Rodena, jeho filmovou manželku představuje Lucia Siposová a hrobníka Václav Jiráček; postavu zákeřného kostelníka ztělesnil Vladimír Dlouhý. Proč tvůrce považovaný za moderního režiséra současných látek přijal vzkříšení staré historky?
"Kromě silného příběhu vášní slibují atmosféra, dobové kostýmy, staré vlaky a válečné scény v nočních můrách hlavního hrdiny i ryze filmovou podívanou,“ věří Renč. Pro Rodena je Hlídač č. 47 mimořádnou hereckou šancí, i když si s ním prožil natáčení prý "hodně mrazivé".
Nejdřív přišly jako na zavolanou scénářem předepsané podzimní lijáky, v nichž herec promokl na kůži; následovala vánice, takže se brodil metrovými závějemi sněhu. "A na polích za Berounem, kde jsme loni těsně před Vánocemi točili výjevy z haličské fronty, udeřily doslova holomrazy, což bylo vůbec ze všeho nejhorší. Ale díky péči produkce jsem ani nenastydl, i když to dodnes nechápu," vzpomíná Roden.
Rakouské vojáky v zákopech představovali členové Gardy města Hradec Králové, kteří si to "rozdali" s Rusy alias kamarády z Brna, rovněž fanoušky historických bitev. Nevadilo jim ani, že na obou stranách zavinil na kost zmrzlý terén pár odřenin.
Nadšenci jiného druhu se zase rojili kolem muzeálních kousků železniční techniky. Díky nim filmaři sehnali pro zapadlou pohraniční jednokolejku s osamělým hradlařským domkem originální parní lokomotivu z počátku minulého století. V současné době prý je jich v Česku schopných provozu už jenom kolem dvaceti, takže si štáb pohrál s "vláčky" stejně zálibně jako s "vojáčky".
