Australská kapela se přitom snaží zatápět pod kotlem lidové zábavy. Pro české fanoušky, kteří lístky na pražský koncert vykoupili za dva dny, získali stejnou přitažlivost jako Iron Maiden či Metallica.
Přístup AC/DC je však trochu odlišný. Zatímco metalové legendy si pohrávají s hororem či zdramatizovanými prvky, Australané se drží více u země. Baví se jako dělník po práci. Naprostá většina písní má chytlavé, kolovrátkově přímé refrény: Rock’n’Roll Train, Big Jack, War Machine, Rocking All The Way.
Často používaná keltská melodika i zdobné kytarové vyhrávky bratří Youngových dávají připomenout skočnou muziku našich předků. Zosobňují rokenrolovou tradici, ve skladbě Stormy May Day si přičichnou i k elektrickému blues. Hudba vytepaná rukama a vykřičená hlasivkami Briana Johnsona zní robustně.
Pověstný řinčivý zvuk tvoří kytary bratří Anguse a Malcolma Youngových. Angus, který na pódiích pobíhá v šortkách jako potrhlý školák, má spoustu dobrých nápadů, aniž by na sebe (aspoň hraním) příliš strhával pozornost.
Jeho krátká sóla se však člověku zavrtají do mozku. Kapela se nevyžívá v účelné jednoduchosti. Při dalším poslechu člověk odhaluje spoustu chytrých detailů nebo nápadů, třeba v titulní dunivé skladbě Black Ice, ve které se Angusova kytara více rozezpívala.
Vytvářet muziku, která se nemění, je dost těžké. Zvláště má-li to být hudba, jež si zachovala vnitřní jiskru, smyslnost i nadhled. Na novince Black Ice, která vychází osm let po titulu Stiff Upper Lip, se to kapele AC/DC podařilo.
AC/DC - Black Ice
SONY BMG, CD 55:37, cena 399 korun.
Hodnocení: 70 %
