Když člověk čte Johna Irvinga, může si být jistý, že se setká se zápasníky a podnikne výlet do Vídně. Podobné je to i s Vieweghem. Čtenář očekává citáty (kterými autor neprokládá jen své knihy, ale hýří jimi i během interview), nevěru a narážky na novináře. Také exotická jména postav a víc dějových linek, které se propletou nebo alespoň zlehka dotknou.
Nový Viewegh i přesto, že sliboval sexuální scény a pohled do nitra mužské duše, je však mnohem vážnější a fatalističtější, než u něj bývá obvyklé. Možná je to bilanční číslovkou dvacet, na kterou Vieweghovo alter ego, spisovatel jedoucí na besedu do malého města, klade důraz už na začátku knihy, možná smrtí Vieweghova otce, která ovlivnila i už zmíněné Anděly.
. Chlapům jde o sex, moc, prestiž a penízeČtěte rozhovor s Michalem Vieweghem |
Děj románu táhnou tři sourozenci. Zkorumpovaný soudce Cyril, cynický muž, který předpokládá, že všechno je možné si koupit. Cit ztratil, když zemřeli při autonehodě jeho rodiče a on se musel postarat o svoje dva sourozence. Jeho o devět let mladší bratr Bruno je prototypem mužského slabocha, průměrným okresním žurnalistou, který žije se ženou ve stereotypním manželství. Bruno trpí nevyléčitelnou nemocí. Jejich sestra Aneta je jako jediná postava v knize charakterní, pomáhá lidem v televizním publicistickém pořadu a doufá, že našla toho pravého. Tím pravým je empatický a vtipný Alan, který však nakonec stejně zklame na celé čáře.
Aneta, Bruno a Cyril se vydávají na pánskou jízdu ("Proč tomu kurva pořád řikáš pánská jízda, když s váma jezdim já?" "Protože seš chlap s kozama. Mluvíš jako my, chlastáš jako my."), na níž chtějí Brunovi darovat nezapomenutelné zážitky. Jedním z takových zážitků má být i striptérka Tali, kterou berou s sebou.
Paralelně k této dějové lince má Román pro muže ještě dvě – postavy René a Šimi tvoří typově podobnou dvojici jako Cyril a Bruno ("Buď jsi vládce, nebo ovládaný") a do příběhu osudově zasáhnou.
Postava spisovatele jedoucího na besedu má se sebeironickým úšklebkem vysvětlovat Vieweghův postoj ke světu, hlavně ke gymnazistkám a k jeho spisovatelské práci. Když postava novináře na malém městě v zápalu upřímnosti vykřičí, že píše proto, aby se udělal lepším, musí se čtenář nutně ptát, jestli to Viewegh nemyslí zase jenom jako slogan, kterým jakoby sám za sebe vysvětluje, že nepíše (jen) pro peníze.
. Ukázka z Románu pro mužeSpisovatel Michal Viewegh vydal ve čtvrtek svou dvacátou knihu. Protiváhu k úspěšnému Románu pro ženy nazval Román pro muže. Výlet dospělých sourozenců, zkorumpovaného soudce, výroky českých politiků a hlavně třináctou komnatu mužského světa – to všechno autor v nové knize slibuje. |
Možná v tom je problém s Vieweghovými knihami. Autor nesplňuje požadavek intelektuálů, kteří si pod spisovatelstvím představují bohéma políbeného múzou tvořícího v uměleckém vytržení. Být spisovatelem je řemeslo. Není nic špatného na tom, když se jím někdo živí, byť s každou svojí knihou částečně zopakuje to, co už jednou napsal.
Nevadí to ani v případě Románu pro muže (v němž se stejně čtenář nejlépe identifikuje s Anetou), který Viewegh navíc opatřil i citáty Tomáše Halíka nebo Hany Librové. Což by asi čekal málokterý intelektuál. Pro čtenáře, kteří znají Viewegha, to navíc může být příjemná hra ve světě, který znají už z jeho dřívějších knih.
Román pro muže má spád a není laciný. Sexu i sprostých slov je v něm méně, než autor dopředu prohlašoval, zato je v něm víc úvah o smrti a o Bohu. Dvacátý Vieweghův román stojí za přečtení a rozhodně není jen pro muže, kteří chtějí, jak Viewegh říká, sex, moc, prestiž a peníze.
MICHAL VIEWEGH - Román pro muže
Nakladatelství Druhé město, 160 stran, doporučená cena 220 korun.
Hodnocení: 70 %
