První záběry projektu s názvem Hlídač. 47, které společně s hlavními představiteli - Karlem Rodenem a Luciou Šipošovou - představil na karlovarském festivalu, dávají tušit, že premiéra, plánovaná na 27. listopadu, bude významnou událostí.
"Do premiéry je ještě daleko, ale jsem vděčný už jen za to, že se nám film vůbec podařilo zrealizovat," přiznal se režisér Filip Renč.
Rodena ochránili před mrazem
Scénář Eduarda Vernera dostal před šesti lety, ale jak už to bývá, projekt musel nadlouho k ledu. "Když se konečně začalo něco dít, musel se scénáře chopit Zdeněk Zelenka, Eduard bohužel mezitím zemřel. O to cennější je, že jsme ho nakonec opravdu natočili," připomněl Renč, jak složitá anabáze realizaci Hlídače předcházela.
Jak neopomněl zmínit nikdo ze zúčastněných, snadné nebylo ani samotné natáčení. Proti filmařům se totiž loni v zimě postavilo počasí, které je potrápilo sněhovou bouří i oblevou.
"Nejdřív jsme se brodili v blátě a vraceli jsme se promočení na kost. Pak přišla sněhová bouře, napadlo půl metru sněhu, se kterým jsme bojovali. A nakonec udeřil mráz, což bylo snad ještě horší. Je zázrak, že jsem po to všem nebyl dokonce ani trochu nastydlý," pochvaloval si servis štábu Karel Roden, který si v příběhu, založeném na absurdní hříčce osudu, zahrál titulní roli.
Šipošová posílala polibky
Další velké role připadly Vladimíru Dlouhému, Václavu Jiráčkovi a Lucii Šipošové. Poslední dva jmenovaní si zahráli už v posledním Renčově filmu, tam šlo ovšem o menší role. "Slíbil jsem, že jim dám příště větší prostor, jsou totiž skvělí," vysvětlil Renč.
Lucia Šipošová mu poklonu vrátila i s polibky: "Bylo to celé krásné a romantické, jsem za tu příležitost vděčná. Dokonce jsem si říkala, že je ta role tak nádherná, že už bych snad mohla i umřít. Ale ne, samozřejmě doufám, že přijdou ještě další role. Bozkávám," zakončila nadšeně herečka.
Původní film z roku 1937, natočený podle scénáře Otakara Vávry, vypráví silný příběh o lásce a oběti, a přestože začíná happy endem, ve výsledku přinese tragédii takřka antických rozměrů.
Železniční hlídač Douša (K. Roden) sice zachrání mladíka před sebevraždou, ten se ale následně zamiluje do jeho manželky a při záletech využívá Doušova handicapu - hluchoty. V Renčově verzi, která stála desetinu toho co Jakubiskova Bathory, se nicméně diváci dočkají nejen dojemné lovestory, ale i velkolepé podívané v podobě působivě nasnímaných válečných scén.
