Škoda, že ještě nikdo nenatočil sci-fi o výletu do mozku člena Americké filmové akademie těsně před hlasováním o Oscarech. Ale kdyby možnost spolurozhodovat získal český kritik, před expedicí do hlubin jeho mysli by se rozvinula následující úvaha.
DOPISY Z IWODŽIMY
Impozantní podívaná zaštítěná úctyhodnými jmény: režíroval Clint Eastwood, produkoval Steven
Spielberg. K tomu přistupuje nápad sledovat jeden z největších masakrů druhé světové války, boj o malý ostrov v Pacifiku, pro změnu očima bránících se Japonců, zatímco předešlý Eastwoodův film Vlajky našich otců pozoroval stejnou bitvu pohledem amerických vojáků ze slavné fotografie. - více o filmu
Ale: Právě úzkostlivá snaha dát slovo druhé straně zavání až moc okatou politickou korektností. Žánrově jde o válečný film, nic víc, nic míň. A že v krvavém chaosu není nikdo pouze "hodný" ani jen "zlý", to je chvályhodný postoj, nikoli však objev.
KRÁLOVNA
Helen Mirrenová za titulní roli Oscara dostat musí, i kdyby jí v tom mladší a krásnější herečky bránily šikem nahých těl. Filmu by slušela i soška za scénář, protože uplést z ničeho, ze změti dohadů, klepů a fám kolem boje "vyšších míst" o pohřeb princezny Diany, tak celistvý průsečík charakterů a postojů zbavený přitom levné senzačnosti, to je skutečně ukázka mimořádného intelektu. - více o filmu
KDO BUDE NEJLEPŠÍ HEREČKOU?Ale: Hlavní zbraň Královny neboli typicky britský mix humoru a zdrženlivosti nemůže skrýt, že původně šlo o projekt televizní. Kromě toho režisér Stephen Frears vyplýtval příliš prostoru na archivní záběry s Dianou a na kritický obraz médií, jako by si nebyl jist, že síla příběhu tkví jinde. Oscar za nejlepší film by zkrátka neurazil, ale byl by na místě v slabší konkurenci.
SKRYTÁ IDENTITA
Kdyby filmovému světu vládla spravedlnost, pan režisér Martin Scorsese by už měl Oscarů tři nůše a nemusel by se třást, jestli to konečně vyjde. Dokazuje znovu, že točit umí pořád mistrovsky a že v mafiánské hře pokerových tváří, kde se vraždí s lehkým úsměvem mezi večeří a cestou do opery, se vyzná nad jiné. Nadto daroval Jacku Nicholsonovi nádhernou roli na zlatém podnosu. - více o filmu
Ale: Na nejlepší film roku má Skrytá identita přece jen pár chyb a Oscary nezajímá, že spočívají ve scénáři. Dva "rozvědčíci", mafián nasazený do policie a policista vyslaný do mafie, mají společnou milenku–psycholožku, což je banalita roku, a závěrečné rojení náhle odhalených špionů se bohužel blíží parodii.
MALÁ MISS SUNSHINE
S režírujícím párem Jonathanem Daytonem a Valerií Farisovou by určitě utekl oscarový ceremoniál nejrychleji; jedině příjemní lidé mohou natočit komedii tak čistou, inteligentní, jímavou a současně až léčivě normální. Cesta "takové normální rodinky" na volbu dětské královny krásy by mohla vyhrát už proto, aby se do oscarové kroniky zapsalo, že tím nejlepším nemusí být pokaždé výhradně film vážný, zásadní, nákladný a stopadesátiminutový. - více o filmu
Ale: Malá Miss Sunshine není stavěná na dravost, s níž se boří mýty, je jí dobře v prostředí nezávislé tvorby, kde vznikla, a s hvězdným prachem by ztrácela na kráse. Mimoto má v dialozích a v herectví větší oporu než ve filmařské fantazii. Někdy příště.
KDO BUDE NEJLEPŠÍM HERCEM?BABEL
Platí-li, že film má naplňovat úžasem, pak má Babel licenci kouzelníka a lazebníka zároveň. Drží člověka v napětí, pod krkem i za ruku, nutí ho strachovat se a vzápětí se smát, bez varování mu zasadí ránu a stejně nečekaně mu ji vyčistí, zaváže a vyhojí. Z důmyslné stavby proťatých osudů přitom nic netrčí, vše se děje naprosto přirozeně, z pochopitelných lidských příčin a popudů. - více o filmu
Ale? Žádné ale člověka nenapadá. Ba ani délka, které ve finále nechává některé souvislosti vyznít do nejmenších detailů, tolik nevadí. Režisér Alejandro González Iñárritu je prostě vypravěč, který vrací filmu jeho prapodstatu. Zážitku, z jehož síly se divák dlouho vzpamatovává; takovému ať dají Oscara.
