RECENZE: Přijíždějí Auta, další vlna kreslené radosti

Animované filmy už dávno nelákají do kin jen děti. Stále častěji se jimi baví i dospělí. A snímek Auta je toho důkazem.

Za dvacet let změnil Pixar svět filmu od základu. Snímky Příběh hraček, Hledá se Nemo nebo Úžasňákovi přesvědčil, že počítačová animace nemusí fantazii ubíjet, nýbrž násobit a že i bez herců se dají vyprávět nádherné filmy.

Přesně taková jsou Auta, ještě o chlup dospělejší než podmořský Nemo a o vous čistší než špionážní hrátky rodinky Úžasňákových. Ale podstata zůstává táž: očistný příval radosti, smíchu, citu, úžasu, inteligence, vkusu a představivosti.

Auta

80 %

USA, 2006, 116 min.

režie John Lasseter

Kinobox: 81 %

IMDb: 7.2

Auta, všude auta
K tradiční značce Pixaru už patří i malé filmové aperitivy, jež vyladí chuťové buňky na přestup z reality do říše her. Tentokrát jsou předfilmy dva, ukázky z díla Ratatouille, jež točí oscarový český rodák Jan Pinkava, a němá hudební groteska Koncert pro jednoho, již podepsali Andrew Jimenez a Mark Andrews.

Pak už přijdou na řadu Auta, která režíroval sám otec zakladatel Pixaru John Lasseter. A dokazuje, že k pouhému vysedávání nad lejstry v ředitelně by ho byla pořád škoda. Vybral si naprosto čistý půdorys.

Nemíchá svět aut a svět lidí, představuje říši obydlenou výhradně auty, která však mají nejen lidské vlastnosti, nýbrž i profese. Takže na závodním okruhu se řadí nedočkavá auta na startu, ale kolem nich se hemží také auta-mechanici, v ochozech auta-diváci, v depu autafanynky a v lóži se překřikují auta televizní komentátoři.

Každý detail odpovídá velice věrně „člověčí“ zkušenosti, posunuté do vyšších pater stylizované nadsázky, což dává průchod hravosti i tvůrcům české verze od překladu přes režii po herce. Promítají tu film Válka motorů nebo pozpěvují Láska je láska, když jezděj auta s autama.

Zdálo by se, že si ráj kol vychutnají hlavně malí kluci, jiným ve své jednolitosti může připadat monotónní. Ale ten pocit trvá jen okamžik, dokud se děj točí kolem závodů. Pak nafoukaný mladý šampion vyrazí na hororovou noční jízdu předvádějící názorně, co se stane, když tiráka potká mikrospánek a skončí sám v ospalém Zapadákově jako z dávných westernů, kde je za způsobenou škodu odsouzen k veřejně prospěšným pracím.

Nač to zastírat: zápletka téměř doslova sleduje hranou komedii Doktor Hollywood. Stejný je i vývoj hrdiny - přezíravý světák si vybuduje ke zprvu vysmívaným balíkům postupně úctu, citový vztah, najde tam i lásku a objeví, že život mimo světla ramp nemusí být o nic chudší; naopak.

Něha i smích
Jenže to vše Auta sdělují s takovou něhou a hlavně vtipem, že člověk stráví i kapičku výchovné nostalgie na téma, jak dálnice prakticky vymazala z mapy světa malé příjemné silnice, městečka, přírodní turistické cíle, a tudíž i místní prosperitu. Naštěstí jde o film americký, nikoli evropský, takže zde novou šanci novým přátelům zařídí svým věhlasem auto samo, nikoli státní dotace.

Ale hlavně nemá smysl hledat na příjemné historce drobné šmouhy, neboť o ni tolik nejde. Kouzlo Aut se podobá půvabu bajky, tkví totiž ve skvostných výstižných charakteristikách aut - venkovanů od šerifa přes advokátku až k fiátku Luigimu, jenž mluví lámanou angličtinou a uznává jen evropské závodní značky.

Zvláštní poctu vzdali tvůrci Paulu Newmanovi, jenž v originále namluvil jednu z postav, ne nepodobnou jeho povaze milovníka rychlých vozů, který ještě nechce do šrotu.

A pak jsou tu ještě skvělé situace nabité smíchem, který velmi nenápadně vede k tišším emocím - třeba scény, kdy velkoměstský vetřelec s místním rezavým kamarádem chodí po nocích jako praví puberťáci strašit tupé traktory, načež prchají před rozzuřeným kombajnem.

Počítačová animace však umí vyladit i lyriku prvního rande v serpentinách nad krajem s nekonečnou perspektivou nebo zběsilý mediální mumraj světel a reklam, z nějž čiší úzkost. Ve finále samozřejmě nechybí strhující závod s gestem hrdinovy zralosti, ale než se oko stačí zamlžit, je tu další vtip. Auta zkrátka nezapřou školu Pixaru: pouze bavící se divák zapomene, že ho nedostali hvězdní herci, nýbrž sny vtělené do počítače.