Dvě ženy žijí v podivném manželství. Matka se dospělé dceři, profesorce konzervatoře, hrabe v kabelce a vkladní knížce, perou se a v slzách smiřují až k sexuálně zabarvené scéně ve společné posteli. Šílenství si dlouho nepřiznají; jsou prý jen vznětlivé.
Isabelle Huppertová v titulní roli působí zcela věrně: bez stopy líčidel, nepěstěná, nepřístupná, v baloňáčku a šátku až dojemně přehlédnutelná - ale její oči a nervní pohyby rukou věstí výbuch. Fantastická je matka Annie Girardotové coby slídivá čarodějnice, jež se na snobských domácích koncertech cpe u bufetu a doma popíjí u televize; její tyranii vůči dceři určuje ochranitelský cit.
A pak přijde student Benoit Maginel, opět skvělý herec. Starosvětsky dvorný i vesele moderní, nadaný hudebník i urostlý hokejista, zdravě nekomplikovaný. Zamiluje se do učitelky, aniž tuší, že s "normálním" sexem nemá šanci. Co vlastně ta důstojná pedagožka tajně provádí? S týmž nepřítomným pohledem, s nímž absolvuje salonní muzicírování a školní výuku jako úmorný stereotyp, a nikoli osvobozující dotyk umění, pak vystojí frontu mezi pány v sexshopu, aby v kabince sledovala tvrdé porno, u nosu použitý kapesník předchozího zákazníka. S žiletkou mezi nohama si hraje ve vaně, v autokině při šmírování milenců si na bobku ulevuje, při pokusu o orální sex zvrací. Studentovi popíše velmi názorně, jak si akt představuje, a zpod postele vyloví krabici s provazy, řetězy a dalšími pomůckami. Režisér tyhle okamžiky inscenuje v obrazu decentně, ač naprosto jasně; není pochyb, oč jde.
Bezdeché ponížení šíří hlavně dvě scény: ženino kruté vydírání na záchodě a noc, kdy jí chlapec potupu zběsile vrací. Oba si cosi dokázali - zbylo bezbřehé, trýznivé stydno. Ale jejich, nikoli divákovo.
Isabelle Huppertová v titulní roli působí zcela věrně: bez stopy líčidel, nepěstěná, nepřístupná, v baloňáčku a šátku až dojemně přehlédnutelná - ale její oči a nervní pohyby rukou věstí výbuch. Fantastická je matka Annie Girardotové coby slídivá čarodějnice, jež se na snobských domácích koncertech cpe u bufetu a doma popíjí u televize; její tyranii vůči dceři určuje ochranitelský cit.
A pak přijde student Benoit Maginel, opět skvělý herec. Starosvětsky dvorný i vesele moderní, nadaný hudebník i urostlý hokejista, zdravě nekomplikovaný. Zamiluje se do učitelky, aniž tuší, že s "normálním" sexem nemá šanci. Co vlastně ta důstojná pedagožka tajně provádí? S týmž nepřítomným pohledem, s nímž absolvuje salonní muzicírování a školní výuku jako úmorný stereotyp, a nikoli osvobozující dotyk umění, pak vystojí frontu mezi pány v sexshopu, aby v kabince sledovala tvrdé porno, u nosu použitý kapesník předchozího zákazníka. S žiletkou mezi nohama si hraje ve vaně, v autokině při šmírování milenců si na bobku ulevuje, při pokusu o orální sex zvrací. Studentovi popíše velmi názorně, jak si akt představuje, a zpod postele vyloví krabici s provazy, řetězy a dalšími pomůckami. Režisér tyhle okamžiky inscenuje v obrazu decentně, ač naprosto jasně; není pochyb, oč jde.
Bezdeché ponížení šíří hlavně dvě scény: ženino kruté vydírání na záchodě a noc, kdy jí chlapec potupu zběsile vrací. Oba si cosi dokázali - zbylo bezbřehé, trýznivé stydno. Ale jejich, nikoli divákovo.
|
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
