"Jestliže se český film povede, bývá v kinech tou nejtěžší konkurencí americkým hitům," potvrzuje distributorka Milica Pechánková z Bontonfilmu. Tmavomodrý svět, který se po středeční pražské premiéře rozletí do kin celé republiky, je jen vrcholkem ledovce zvaného český film. Tmavomodrý svět přitom spojuje všemožná "nej": je nejdražší, má nejmohutnější kampaň i nejsilnější divácké ambice napříč generacemi, v titulcích nese jména nejúspěšnějších současných českých filmových tvůrců Jana a Zdeňka Svěrákových, činí si největší naděje na průnik do zahraničí.
Ale statisticky jde pouze o jeden, byť výjimečný film z desítek celovečerních projektů včetně řady debutů, jež v tuzemsku vznikají. Vedle stylu přezdívaného "hezký český", který kromě Svěráka zosobňuje třeba Jan Hřebejk a jenž se blíží hollywoodským modelům, stojí vlna mířící více k evropské nezávislé scéně, reprezentovaná Davidem Ondříčkem, Sašou Gedeonem či Petrem Zelenkou. Právě zítra začne natáčení další "černé komedie Petra Zelenky a jeho přátel", Roku ďábla, kde hrají Jarek Nohavica, Karel Plíhal a Českomoravská hudební společnost. Náklady činí 13 milionů, tedy asi osmnáctinu Svěrákova projektu!
Podobné, tedy nízkorozpočtové, spíše generační snímky tvoří přímý protipól Tmavomodrým světům - a mezi nimi leží široké pole jiných děl. Jen do konce letošního roku je už hlášeno deset premiér. Záběr mají vskutku široký, od dětského příběhu Kruh přes pohádku Královský slib či hranou verzi Macha a Šebestové až po vesnickou hořkou komedii o mladých Divoké včely, lidovou zábavu Jak ukrást Dagmaru či hereckou benefici páru Brodský - Zázvorková Babí léto.
U projektů teprve připravovaných je rozpětí témat ještě větší: vejdou se sem dokumenty o dětech disentu či o "lodním" divadle bratří Formanů, love story bosenských uprchlíků v tuzemsku od režiséra Lordana Zafranoviče, česko-slovenská road movie režisérky Alice Nellis, ukrajinští gastarbeitři, sibiřská tajga, čínský detektiv, thajské vězení...
"Kytice, Rebelové, Samotáři, na takové filmy je spolehnutí," chválí si provozovatelé kin českou tvorbu. Jenže podle výrobců je to stále na hranici přežití a krachu. "Z ročních hrubých tržeb kolem 500-600 milionů dělají domácí snímky asi čtvrtinu," počítá Pavel Strnad z Asociace producentů v audiovizi. Polovina však zůstává kinům, z druhé půlky si vezme část distributor, něco spolknou autorská práva.
"Odhadem se do českého filmu ročně investuje 500 milionů korun, z toho asi 80-90 milionů dá Česká televize, která ovšem část poskytuje bezhotovostně ve službách, podobnou sumu vloží fond kinematografie, živený hlavně prodejem starších filmů televizím.
Zbytek, více než polovinu, pokrývají zdroje soukromé. A přitom se v audiovizuálním průmyslu ročně na tuzemské půdě otáčejí miliardy korun - jenže v zahraničních zakázkách a reklamách," dodává Pavel Strnad. Ovšem právě tyto obory prý alespoň udržují při životě a "v kondici" filmařská řemesla.
Ale statisticky jde pouze o jeden, byť výjimečný film z desítek celovečerních projektů včetně řady debutů, jež v tuzemsku vznikají. Vedle stylu přezdívaného "hezký český", který kromě Svěráka zosobňuje třeba Jan Hřebejk a jenž se blíží hollywoodským modelům, stojí vlna mířící více k evropské nezávislé scéně, reprezentovaná Davidem Ondříčkem, Sašou Gedeonem či Petrem Zelenkou. Právě zítra začne natáčení další "černé komedie Petra Zelenky a jeho přátel", Roku ďábla, kde hrají Jarek Nohavica, Karel Plíhal a Českomoravská hudební společnost. Náklady činí 13 milionů, tedy asi osmnáctinu Svěrákova projektu!
Podobné, tedy nízkorozpočtové, spíše generační snímky tvoří přímý protipól Tmavomodrým světům - a mezi nimi leží široké pole jiných děl. Jen do konce letošního roku je už hlášeno deset premiér. Záběr mají vskutku široký, od dětského příběhu Kruh přes pohádku Královský slib či hranou verzi Macha a Šebestové až po vesnickou hořkou komedii o mladých Divoké včely, lidovou zábavu Jak ukrást Dagmaru či hereckou benefici páru Brodský - Zázvorková Babí léto.
U projektů teprve připravovaných je rozpětí témat ještě větší: vejdou se sem dokumenty o dětech disentu či o "lodním" divadle bratří Formanů, love story bosenských uprchlíků v tuzemsku od režiséra Lordana Zafranoviče, česko-slovenská road movie režisérky Alice Nellis, ukrajinští gastarbeitři, sibiřská tajga, čínský detektiv, thajské vězení...
"Kytice, Rebelové, Samotáři, na takové filmy je spolehnutí," chválí si provozovatelé kin českou tvorbu. Jenže podle výrobců je to stále na hranici přežití a krachu. "Z ročních hrubých tržeb kolem 500-600 milionů dělají domácí snímky asi čtvrtinu," počítá Pavel Strnad z Asociace producentů v audiovizi. Polovina však zůstává kinům, z druhé půlky si vezme část distributor, něco spolknou autorská práva.
"Odhadem se do českého filmu ročně investuje 500 milionů korun, z toho asi 80-90 milionů dá Česká televize, která ovšem část poskytuje bezhotovostně ve službách, podobnou sumu vloží fond kinematografie, živený hlavně prodejem starších filmů televizím.
Zbytek, více než polovinu, pokrývají zdroje soukromé. A přitom se v audiovizuálním průmyslu ročně na tuzemské půdě otáčejí miliardy korun - jenže v zahraničních zakázkách a reklamách," dodává Pavel Strnad. Ovšem právě tyto obory prý alespoň udržují při životě a "v kondici" filmařská řemesla.
