Partička z ulice Sonnenallee tráví svůj veškěrý čas poslechem zakázané populární hudby, uháněním děvčat a poflakováním. Politika je téměř nezajímá. Jedinou připomínkou státní moci je pro ně nabubřelý místní strážník, který se marně snaží udržet na uzdě jejich vrtochy.
Vyprávění o dospívání v NDR osmdesátých let představuje humorné ohlédnutí za dobou líčenou většinou prostřednictvím pochmurných dramat nebo špionážních detektivek. Jak se pozvolna vyvíjejí charaktery postav, dostává film příchuť nostalgie po jediněčné historii Berlína, kdy všechno bylo jinak. Eastie Boys
Němci mají své Idioty a Pelíšky (Mirka Spáčilová, MF DNES)
Německo 1999
Režie
Leander Haußmann
Scénář
Detlev Buck, Leander Haußmann, Thomas Brussig
Kamera
Peter Krause
Hudba
Stephen Keusch
Hrají
Alexander Scheer, Katharina Thalbachová, Alexander Beyer, Henry Hübchen, Ellena Meißnerová, Detlev Buck ad.
Žánr
Komedie
Původní název
Sonnenallee
Délka
101 minut
Premiéra
16. listopadu 2000
L oňský rok v tuzemském filmu byl ve znamení dvou titulů - Návratu idiota a Pelíšků. Teď zjišťujeme, že i v Německu se v témže roce zrodila dvě díla s podobným stylem a osudem: umělecky originálnější Tuvalu má na kontě dlouhý seznam cen, retrokomedie Eastie Boys si zase získala největší sympatie domácího publika. Na rozdíl od Gedeonova "všedně nevšedního" snímku je sice Tuvalu daleko výlučnější; svým obrazným jazykem beze slov i složitou technologií se zdá bližší spíše existenciálnímu "předfilmu" Víta Pancíře Rodinné kroniky, jenž jej provází v distribuci.
Nicméně i Tuvalu má svého "idiota" - mladíka-panice žijícího v naprosté izolaci s vetchým slepcem, kterého drží při životě milosrdnou iluzí. Starý plavčík věří, že jeho bazén stále prosperuje, ač mu výskot dětí a cákání pouštějí z nahrávky, v pokladně se hromadí knoflíky místo mincí, roury haraší, střecha teče a celý ostrůvek rozpadu navštěvuje jen hrstka bizarních stvoření včetně bezdomovců. Jednou však přijde i dívka, jež dá zprvu jen artistním výjevům čitelný příběh o dětsky čistém vztahu a boji za marnou, leč láskyplnou záchranu zašlých krás před érou automatů.
To vše film líčí v barvách ze starých fotografií, kde každý záběr nese jiný odstín od šedorůžové k teple okrové; jen modrá voda bazénu při hře dívky s rybkou vpustí do té zakleté říše paprsky světla. Nezní tu klasický dialog, jen občas slůvko ve zvláštní univerzální řeči. A nakonec se z absurdní morality vyklube svižná, ba akční němá groteska s hereckou klauniádou a s romantikou parních strojů z dávných verneovek. Nicméně: stylizace tak úporná začne být časem i úmorná.
To Eastie Boys se drží u země a jdou rovnou na věc. Chci být zpěvák a právě kopíruju zakázanou písničku, uvede se hrdina-student prožívající první mejdany a lásky v divné době a na divném místě: před čtvrtstoletím v berlínské Sluneční ulici, která jen o pár metrů dál, za zdí střeženou samopaly, pokračuje do světa desek Rolling Stones a pravých džín, odkud ovšem strýček vozí samé slipy. "Založíme odbojovou skupinu, nebo skončíme na vojně?" řeší parta, jejíž rebelie končí na svazácké schůzi či opileckou úlevou z balkonu pod heslem "Moč nezná hranic".
Je-li Tuvalu vzdáleným synovcem Návratu idiota, pak Eastie Boys spali s Hřebejkovými hrdiny v téže kolébce. V Pelíškách tály lžičky, tady se bortí stůl made in DDR; v Pelíškách zosobňoval lákavou svobodu syn diplomata, zde krásná spolužačka, již vozí frajer v západním bouráku. A je-li Gedeon zralejší než autor Tuvalu, mají Pelíšky jemnější humor než Eastie Boys. Rodiče, policie či papaláši tu upadají do fraškovité karikatury - ale kde se legrace láme v absurditu až tragickou, tam získává film na síle. Dekadentní lekce Sartra, vysnění Stouni coby štít proti kulce či popel příbuzných pašovaný v "kávě" zůstanou dlouho v paměti.
EASTIE BOYS
Sluneční ulice, pro anglosaský trh přejmenovaná na Eastie Boys s narážkou na Ossis, hovorový výraz pro obyvatele bývalé NDR, se stala divácky nejúspěšnějším německým filmem roku 1999. Scénář získal nejvýše dotovanou cenu v zemi. Za tři miliony marek pak vyrostla na pozemcích studia Babelsberg nová berlínská zeď, chodníky, hřiště a průčelí desítek domů. Účastníci natáčení tvrdí, že filmové zelinářství bylo opravdu cítit jako v NDR roku 1976.
TUVALU
"Film Tuvalu je mé dítě a mám pocit, že velmi choulostivé. Bojím se, že bude spolužáky napadáno, protože je jiné než ostatní," říká Veit Helmer o projektu, kterého se producenti dlouho stranili. Byl to jeho režijní debut, navíc příběh beze slov a bez německých hvězd. Hlavní dějiště - stařičké lázně - hledal štáb marně v Rusku, Polsku, Rakousku i u nás, uspěl až v Bulharsku. Celkové náklady vyšly nakonec na 1,7 milionu marek, za což se prý nepořídí jeden díl krimiseriálu Místo činu.
Tuvalu (Německo 1999). Scénář (s Michaelou Beckovou) a režie Veit Helmer, hrají Denis Lavant, Chupan Chamatova a další. Distribuce: Cinemart, titulky, 92 minut. - Eastie Boys (Sonnenalee, Německo 1999). Scénář (s Thomasem Brussigem) a režie Leander Haussmann, hrají Alexander Scheer, Theresa Weisbachová a další. Distribuce: Space films, titulky, 88 minut.
 Z filmu Eastie Boys. |
 Z filmu Eastie Boys. |
 Z filmu Eastie Boys. |
 Z filmu Eastie Boys. |
 Z filmu Eastie Boys. |
 Z filmu Eastie Boys. |
