Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Smrt Hippodamie v Národním divadle

  11:13
Dramatická trilogie Hippodamie na antické téma Jaroslava Vrchlického patří mezi spisovatelova nejzdařilejší díla, která ve spojení s hudbou Zdeňka Fibicha dala vzniknout monumentálnímu scénickému melodramatu, nemajícímu ve světě romantické hudby obdoby. Pro uskutečnění tohoto projektu se spojily dva soubory Národního divadla (opera a činohra), aby uctily významné skladatelovo výročí - 150 let od narození a 100 let od úmrtí.
Premiéra: 22. 10. 2000.
Ukázky z představení najdete pod ikonkou Video.

Zdeněk Fibich patří spolu s Bedřichem Smetanou a Antonínem Dvořákem bezesporu k tvůrcům české národní hudby, přesto se na jeho dílo dnes trochu pozapomíná. Snad proto, že jako první čistě romantický skladatel ve stylové posloupnosti patřil spíše před Smetanu, anebo do Smetanovy doby. Do hudebního života vstoupil v 70. letech 19. stol., a to tvorbou s ryze romantickými náměty, které tehdy tryskaly z potřeb národního obrození.

SMRT HIPPODAMIE
realizace

Dirigent Bohumil Kulínský
Režie Josef Průdek

SMRT HIPPODAMIE
obsazení

Pelops Alois Švehlík
Hippodamie Hana Maciuchová
Atreus Ondřej Vaněk
Thyestes Michal Jagelka
Chrisippos Tomáš Petřík
Airopa Jana Janěková
Myrtillos Bořivoj Navrátil
Jolos Miroslav Doležal
Soudce zápasů Jan Šváb
Pěvec Radovan Lukavský

Ať již to byly symfonické básně Záboj, Slavoj a Luděk, Toman a lesní panna, koncertní melodramy na téma Erbenovy Kytice, Štědrý den a Vodník, nebo první opery, zvláště Blaník. V 80. letech se Fibich sbližuje s lumírovci a jejich představitelem Jaroslavem Vrchlickým ve svých kompozicích opouští obrozenskou tematiku a orientuje se spíše na tematiku světovou (s výjimkou opery Šárka z r. 1897).

Prvním velkým dílem tohoto období je Nevěsta mesinská, k níž zpracoval libreto podle stejnojmenného díla Schillerova skladatelův přítel, profesor Otakar Hostinský. Opera zvítězila v soutěži o nejlepší českou vážnou zpěvohru, a na scénu Národního divadla byla uvedena v r. 1884. Přijata s nadšením, ale zároveň vystupňovala tlak pražských konzervativců, kteří ji odsuzovali jako dílo poplatné němectví a wagnerianismu; opakovala se tedy stejná situace, jakou prožíval i Smetana.

Sblížení s Jaroslavem Vrchlickým nebylo pouze výsledkem shody názorů na dobu a umění, ale oba mistři ve vzájemné úctě k dílům, která vytvářeli, k sobě lnuli i citově. Připomeňme klavírní cyklus  Z hor, v němž se v r. 1887 Fibich inspiruje Vrchlického básněmi Cesta v Alpách, ačkoliv sám v sobě nosil řadu dojmů z alpských pobytů, které tak miloval.
V r. 1883 píše Vrchlický Smrt Hippodamie, brzy poté doplňuje antický námět dalšími dvěma celky, setkáním Hippodamie s Pelopem a konflikterm Tantalova svědomí s vášní Hippodamiiny žárlivosti.

V r. 1888 Fibich zkomponoval Námluvy Pelopovy, první díl a to ve tvaru scénického melodramu. O dva roky později je uvedlo Národní divadlo. V r. 1891 měl premiéru Smír Tantalův a Smrt Hippodamie. Následující rok již byly Námluvy Pelopovy představeny na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni a o rok později v Antverpách. Domácí úspěch byl tak okamžitě korunován i úspěchem zahraničním.

Po řadě koncertních melodramů se tak zrodila forma melodramu scénického, jehož podstatou je zaznívání hudby současně s mluveným slovem, oproti starému typu, kdy se deklamace s hudbou střídala. Ačkoliv se Fibich po trilogii Hippodamie znovu k opeře vrátil, připomeňme alespoň Bouři (k níž libreto opět zpracoval Vrchlický), Šárku a Pád Arkuna, význam v mezinárodním měřítku převyšuje scénický melodram.


Recenze Věry Drápelové

Mezi patosem a civilem

Nová inscenace Fibichova melodramu Smrt Hippodamie v pražském Národním divadle chtěla přijít s pohledem konce milénia na dílo staré sto let. Více otázek však vznesla, než zodpověděla.

Nejmarkantnější je využití zesilovací techniky. Nápad s ozvučením je problematický už principiálně. V ND také nic nepřinesl: divák má dojem, že poslouchá nahrávku doprovázenou jevištní akcí. Hlas není součástí ztvárňované postavy, žije si svůj život kdesi v prostoru, bez figury. Technika měla hlavně uchránit herce před zrádnou snahou překřičet orchestr, který dirigent Bohumil Kulínský nešetřil co do tempa i dynamiky (ale zabránil některým nepřesnostem). Avšak herci tak jako tak vesměs stojí a křičí přes orchestřiště - a zesíleně! Sebelepší zvuková technika nepomůže, pokud není jasno, jak vlastně pozdněromantický melodram plný vypjatého patosu mluvit, hrát a také jak jej vyjádřit či komentovat scénicky.

Režisér Josef Průdek se svým týmem vlastně nevymyslel nic originálnějšího než secesní kostýmy a židle, na poloprázdné scéně sbor dělající nadneseně umělá gesta a seskupovaný do jakýchsi živých obrazů. Jenže v opeře, činohře i melodramu platí, že kostýmy z pozdější doby samy o sobě nepomohou, pokud postavy do nich navlečené nedostanou svébytný profil a inscenací neprolíná inteligentní idea. A to se tady moc nedařilo. Herci se snaží artikulovat, vyjít vstříc hudbě, přizpůsobit jí normální hereckou řeč, ale především mladší generaci z toho vychází monotónně patetické recitování tu a tam přervané křečovitým zasípáním. Je tohle deklamace melodramu?

Herci chodí po schodech, přicházejí, sedají si, stojí na rampě, klesají k zemi, ale pořád jako by nevěděli, co si počít se vší tou vypjatou hudbou, a přitom zůstat pokud možno přirozený a civilní. Snad jen Bořivoj Navrátil v úloze pomstychtivého, provokujícího Myrillose se přiblížil k představě o skutečně ztvárněné figuře. Naopak nejšedivěji vyznívají vlastní synové ústřední dvojice, které hrají adepti činoherního umění Ondřej Vaněk a Michal Jagelka: mluví téměř stejně, hrají téměř stejně, vypadají na jevišti téměř stejně, nemají charisma v hlase ani v gestech - stejně jako Jana Janěková v úloze Airopy. V neujasněné koncepci nepůsobí přesvědčivě ani ústřední pár Hippodamie a Pelopa v podání jinak osobitých herců Hany Maciuchové a Aloise Švehlíka. Připomínají spíše párek měšťanů, postrádající vladařskou i tragickou velikost, kteří se bůhvíproč tak pateticky škorpí.

Buďme ovšem spravedliví vůči činohercům: prapodstata problému jde nejspíš mimo ně. Operního příznivce napadne, že nejlepší by snad bylo, kdyby postavy mohly přestat mluvit a vyjádřit všechny ty prudké city zpěvem. Nechť to nezní jako zpochybňování Fibichových zásluh na poli "mluvené opery", ale určitý - skladatelem možná ne zcela domyšlený - rozpor mezi hudební intenzitou romantických vášní a možnostmi mluveného slova v sobě tohle dílo nese a každá inscenace jím bude poznamenána. Přesto by se mohl hledat názor. Nová Hippodamie jako by se především chtěla líbit publiku. Což není dostatečný důvod k tomu, proč by se měla objevit na první scéně.

Fotografie z představení pražského Národního divadla Smrt Hippodamie.

Fotografie z představení Smrt Hippodamie, které uvádí pražské Národní divadlo.

Autor:

Byl táta jako Trautenberk? V něčem ano, vzpomíná David Prachař

  • Nejčtenější

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

29. dubna 2024

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak...

„Jsem z toho úplně hotová.“ Swift drží prvních 14 příček americké hitparády

30. dubna 2024  19:59

Americká popová hvězda Taylor Swift po vydání nového alba The Tortured Poets Department ovládla...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Starej, na..anej dědek. Dokument o Petru Jandovi je polotovar

2. května 2024

Premium K 80. narozeninám a zároveň 60 letům kariéry kapely Olympic se Petr Janda dočkal roztříštěného a...

KVÍZ: Čórtův hrád, tam strašá. Co víte o Tajemství hradu v Karpatech?

1. května 2024  13:15

Na prvního máje si můžete v televizi dopřát komediální klasiku Tajemství hradu v Karpatech. Pokud...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Už jsme to viděli. Pocit, který vzbuzuje Vedlejší produkt

28. dubna 2024  21:10

Premium Ukázkový příklad, proč divák při sledování premiérových českých krimiseriálů nabývá dojmu, že už to...

Hvězdné Kylie Minogue a Liama Gallaghera na Szigetu doplní tři zástupci Česka

3. května 2024  15:10

Na letošním ročníku festivalu Sziget, který se bude konat od 7. do 12. srpna na dunajském ostrova...

A znovu na Jadran. Kotek, Majer či Geislerová točí seriál Bóra

3. května 2024  11:29

Na Jadranu začalo natáčení série z dílny Voyo Originál s pracovním názvem Bóra. Místo obrazu...

VIDEO: Prachař jako Rychtář, Krajčo jako Macura. Přichází závěrečná řada Ivety

3. května 2024  11:15

Závěrečnou část života Ivety Bartošové zpracovává třetí řada seriálu Iveta. V úloze zpěvaččina...

RECENZE: Kdo přilepil Milanu Kunderovi tenhle falešný knír?

3. května 2024  8:35

V červenci to bude rok, co zemřel Milan Kundera. Na apríla to pak bylo pětadevadesát let od jeho...

Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit

Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...