Oscarový Ron Judkins musí vidět Svěrákovu Jízdu

Ron Judkins je držitelem dvou Oscarů za nejlepší zvuk – první sošku získal v roce 1994 (Jurský park) , druhou dostal o pět let později s filmem Zachraňte vojína Ryana. Na filmový festival v Karlových Varech přijel Judkins představit svůj režijní debut, roadmovie The Hi-Line, ve kterém devatenáctiletá Vera zjistí, že byla adoptována a vyrazí s podivínským mladíkem hledat svou pravou matku.

Ron Judkins svou filmovou kariéru začal jako zvukař a střihač. Kromě toho, že je držitelem dvou Oscarů za nejlepší zvuk, má také literární ambice. Je autorem románu, několika povídek a scénářů. Věnuje se rovněž divadlu. Se svým režijním debutem, snímkem The Hi-Line, přijel v pondělí na festival do Karlových Varů.
 

Rozhovor s Ronem Judkinsem

Víte, že v roce 1995 vyhrál hlavní festivalovou cenu film Jízda, roadmovie režiséra Jana Svěráka?
Ne to jsem nevěděl. Dokonce ani nevím, že podobný film existuje. Smůla nezávislých snímků je v tom, že i když se dočkají ocenění na filmových přehlídkách, nemusí se do běžné filmové distribuce vůbec dostat. V Americe se k širšímu publiku dostane jen pár nezávislých snímků. Myslím, že Češi mají paradoxně větší příležitost vidět americkou nezávislou scénu než američtí diváci. Na ten Svěrákův film se určitě podívám.

Záměrem autorů Jízdy bylo natočit celovečerní film za jeden milion korun. Za kolik peněz lze v USA pořídit nezávislý film?
Digitální kamera snížila částku potřebnou pro natočení filmu na deset, možná dokonce pět tisíc dolarů. Znám lidi, kteří dokáží v Americe vytvořit film za deset tisíc dolarů. Bez digitální technologie je téměř nemožné natočit film za méně než osmdesát tisíc dolarů. Film The Hi-Line, se kterým jsem přijel na festival, stál tři sta tisíc dolarů. Náš štáb natáčel na více místech, to nás stálo hodně peněz.

Proslavil jste se jako zvukař, získal jste dva Oscary za nejlepší zvuk. Co vás přimělo vyměnit svou tradiční profesi za režisérství?
Kdybych si mohl vybrat, věnoval bych se výhradně psaní, ale to mě bohužel neuživí. Celý život jsem měl sen, že natočím vlastní film. Moje slibná zvukařská kariéra zavinila, že jsem se stal možná příliš úspěšným a na chvíli na ten sen zapomněl. Když jsem dosáhl určitého věku, přesněji řečeno, když mi bylo čtyřicet, řekl jsem si, že je nejvyšší čas tu představu realizovat. Vybral jsem celoživotní úspory a pustil se do natáčení.

Proč jste příběh zasadil do mrazivého prostředí Montany? Road movies se většinou odehrávají v mnohem teplejším a přívětivějším počasí.
Většina amerických nezávislých filmů se odehrává ve městě. Oproti filmům natočeným v New Yorku nebo Los Angeles jsem chtěl příběh zasadit do přírody, kde by se charaktery hlavních postav promítly i do montanské krajiny. Mrazivá a osamělá krajina tak dokresluje osudy hrdinů.

Jste na karlovarském festivalu poprvé?
V Karlových Varech jsem nikdy předtím nebyl. Poznal jsem však trochu Prahu, když jsem pracoval na Schindlerově seznamu. Festival mě velice příjemně překvapil. Zdá se mi, že je velice dobře zorganizován. Překvapuje mě obrovský zájem o projekce, to na velkých filmových festivalech není tak běžné. Těším se, že Karlovy Vary v budoucnu znovu navštívím.    

Ron Judkins, režisér filmu The Hi-Line.