Festivalové klání zahájila světová premiéra norsko-britského díla Aberdeen, příběhu o cestě za umírající ženou, kterou absolvuje nesourodý pár: její dcera, navenek racionální, věcně výkonná a citům uzavřená dívka se snaží k lůžku umírající dopravit jejího bývalého manžela svého otce, tragikomickou trosku prosáklou skrznaskrz alkoholem. Režisér filmu Hans Petter Moland přiznal, že do jisté míry vycházel ze zážitků vlastní rodiny, včetně prvků absurdního humoru.
„Mám zkušenost, že i věci tak tíživé jako umírání mohou v sobě nést černý smích. Tragédie a komedie jsou si navzájem velmi blízko. Moland sice tvrdí, že Aberdeen nevypráví jen o závislosti na alkoholu, nýbrž především o rozpadu rodiny, vztahů a „filtru , jenž odděluje lidi upnuté jen k první ranní sklence od ostatních, nicméně jako „případ alkohol se jeho snímek probral i na úvodním večírku. Neodmítali pod vlivem diváckého zážitku hosté přípitek se závazkem, že už nikdy se alkoholu ani nedotknou? „Musím říci, že reakce byly zcela opačné, vesměs jsem slyšel výroky – To byla síla, rychle si potřebuju dát pořádného lomcováka, smál se Moland.
Norský tvůrce dal notorikovi aspoň stopu naděje, jihokorejské Mentolky však poslaly svého hrdinu hned v úvodu pod kola vlaku – a teprve zpětně líčí okolnosti, které ho k sebevraždě dohnaly. Bývalý policista, který ztratil veškeré záchytné body, práci, peníze, přátele, ženu, dítě i psa, v jistém okamžiku přemýšlí, že před vlastní smrtí pošle na onen svět i ty, kdož mu ublížili, tento motiv však režisér Chang-Dong Lee nenaplnil.
„Hrdina je v naprosto beznadějné situaci, zvažuje vinu druhých, ale nachází ji výhradně u sebe, případně v politickospolečenských podmínkách. V okamžiku vlastní očisty neobrátí svou nenávist vůči jiným, bere na sebe provinění i trest, vysvětlil tvůrce. Dodal, že kritika společnosti patří k častým, dokonce typickým tématům kinematografie v jeho zemi. „Mentolky vešly do našich kin letos na Nový rok – věděli jsme, že nejde o látku zrovna komerční, ale přesto film zabral a dokonce se jedná o jeho prodeji do zahraničí, uvedl Chang-Dong Lee.
Komplikované průsečíky různých osudů svázané v italském filmu Životy těch druhých stejnojmennou televizní show vyprovokovaly programového šéfa České televize Václava Čapka k žertem míněné poznámce, že filmaři si stále častěji vyřizují účty s televizí. Jako v podivné televizní hře si musel připadat také hrdina francouzského snímku V zajetí chuti, najatý podivínským boháčem, aby mu testoval pokrmy, leč stále více vtahovaný do majetnického vztahu, který nemůže skončit jinak než násilnou vzpourou.
A další nůž na scéně přináší krevní msta, zločin z vášně posuzovaný jinak odvěkými romskými zákony a paragrafy „bílých , v tuzemském soutěžním příspěvku Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba. Jeho režisérka Drahomíra Vihanová při předpremiéře pobaveně podotkla, že je to poprvé a naposled, co její novinka zažila vyprodaný sál o dvanácti stech místech. A to ji ještě o další žadonící diváky „na stání připravila bezpečnostní opatření, spojená s návštěvou prezidenta Václava Havla. Vůbec letošní zájem publika překonává veškeré předchozí rekordy a stvrzuje, že karlovarský festival má už jen jediný, zato podstatný problém – nedostatek kvalitních kin.
Vzdor pochmurnému ladění dosavadních soutěžních děl prý porota depresím nepropadá. Pod předsednictvím proslulého iránského tvůrce Abbase Kiarostamiho, který dorazil se zpožděním a bez zavazadel, zato s osobitým výrokem „Nerad filmy hodnotím, ale hrozně je chci vidět, zasedli například Arik Kaplun, autor loňského vítězného snímku Jana a její přátelé, či jeho český kolega Saša Gedeon. Izraelský režisér Kaplun se smutných filmů nebojí, protože se z nich prý beztak většinou vyklube tragikomedie. A Gedeon bere své porotování jako svého druhu školení: „Naplánovali mi, kdy vstávat, kdy jíst, na co se dívat. Díky tomu uvidím i filmy, na které bych z vlastní vůle třeba nešel a pak bych toho litoval.
 Fotografie hlavních představitelů ze soutěžního filmu Aberdeen, který zahájil 35. ročník MFF v Karlových Varech. |
