Dějinné prvenství si sice pánové tvorstva ani v tomto oboru nenechali vzít (kratičký záběr totální mužské nahoty přišel v italském snímku Dantovo peklo už v roce 1912), nicméně pod pojmem filmová krása bez závoje vidí historie především ženské tělo. Za odvážné Evy se bojuje argumenty jako estetická měřítka či nutná logika příběhu, kvůli lepšímu požitku z dánského snímku o unesené "bílé otrokyni" z roku 1910 si na berlínské výstavě vylezli majitelé německých kin na židle... Kdežto nazí páni se berou spíše prozaicky. Režisér Derek Jarman vysvětlil četnou a výlučně mužskou nahotu ve svém historickém snímku Sebastiene věcným argumentem: "Neměli jsme peníze na autentické kostýmy."
Díky filmům Erotikon a Extáze se na poli nahé filmové krásy prosadila česká značka; jejich hvězdy Ita Rina a Hedy Lammarová si od mravokárců také užily své, ale mnohé kolegyně dopadly hůř. Americké herečce v roli "nahé pravdy" chtěl bostonský starosta dokreslit na filmovém pásu šaty - okénko po okénku. Australská plavkyně Annette Kellermanová to paradoxně zchytala víc za své jednodílné plavky než za Evino roucho o pět let později. D. W. Griffith musel kvůli nahým scénám ve slavné Intoleranci zaplatit prostitutkám - a ještě čtvrtstoletí poté, při obnovené premiéře, chtěl Výbor newyorských cenzorů tyhle záběry vystřihnout.
Takzvaný Hayseův kodex vyloučil (nejen) nahotu z hollywoodských filmů na plných třicet roků, průlom přinesla až šedesátá léta. Mezitím svůj dluh doháněly jiné země. První ruský pokus, nahou truchlící vdovu v Dovženkově filmu Země (1930), úřady vystřihly a k filmovému sexu byl sovětský divák připuštěn až v roce 1988 ve snímku Malá Věra. Britský výbor pro filmovou cenzuru schválil prvý "lechtivý" snímek v padesátých letech: šlo o švédské dílo Tančila jedno léto, kde se nahý pár objímá v jezírku mezi rákosím. Své statečné rozhodnutí výbor zdůvodnil prý všeobecnou vědomostí většiny Britů o tom, že "Skandinávci se běžně koupou nazí". Čína kapitulovala teprve v roce 1985 snímkem Rikša, kde je vidět hrdinka opravdu dočista nahá - ovšem jenom zezadu; a v Tunisu padlo stejné tabu ještě o pět let později.
Spory o nahotu, počínaje pionýrskými striptýzovými filmečky z konce minulého století (třeba o dívce, jež při hledání blechy postupně odkládá svršky) až po rafinovanou scénu "sukně bez kalhotek" v Základním instinktu, zrodily nespočet kuriózních legend. Někteří se pojistili: Romain Gary třeba natočil dvě verze filmu Kill, "oblečenou" pro katolické a "nahou" pro země protestantské. Jiní to přehnali: horliví britští celníci kdysi zabavili dovážený film Postelové hry a teprve dodatečně se zjistilo, že film dává nevinné rady, jak zabavit nemocné děti.
Typické je, že mnohaletý tvrdý boj za nahé ženské tělo na plátně vedli nadšení muži-diváci, ovšem mužům-tvůrcům jako by při pohledu na odhalenou herečku naopak vyschla fantazie. Napadaly je totiž do omrzení stejné důvody, proč se vlastně hrdinky mají svléknout: koupel v jezírku, pobíhání lesem, přibití na kříž. I ve statistice nejčastějších povolání, jež svým hvězdám určoval po sedmdesát let Hollywood, se s železnou pravidelností opakuje totéž: tanečnice, zpěvačka, prostitutka. Kdo by se pak divil výroku, že film sice nabídl ženám nové zrcadlo jejich krásy, ale nechává ji vyznít jen ve dvou profesích, na jevišti a na zádech.
 První nahá Američanka, Audrey Munsonová (1915) |
 Lada Jelínková v Hanele (1999) |
