Snímek líčí, velmi zjednodušeně řečeno, židovskou otázku, respektive cestu k poznání vlastního původu, k nalézání respektu vůči na pohled směšným, archaickým odlišnostem, a hlavně lásky mnohem hlubší, než jakou dosud hrdinka prožívala se svým spolužákem - studentským rebelem.
Herec Jeroen Krabbé si pro svůj režijní debut vybral látku křehkou, jež se brání doslovnému pojmenování. Jak natočit zmoudření moderní studentky, vyznavačky džín, minisukní, nezávazných vztahů a drzé nezávislosti, kterou minulost dosud vůbec nezajímala, a přitom neargumentovat slovy lágr, Hitler, holocaust?
Krabbé se rozhodl, že je prostě vysloví, a ponechal na hercích, aby pojmy, jež mladé generaci znějí vzdáleně a dutě, naplnili novým obsahem. Proto zřejmě popustil uzdu emotivnímu herectví, které pak až příliš přesně vyplňuje obrysy jednotlivých charakterů. Dívka s demonstrativně zjevnou a přezíravou netrpělivostí shlíží na svého otce, posedlého kopáče, jenž hledá kufry s rodinnými památkami ukryté za války, i na svou matku, která od sebe bolestné vzpomínky odstrkuje nepřetržitou výrobou moučníků.
Výpomoc coby "slečna k dětem" v ortodoxní chasidské rodině přijme vyloženě z nouze; ani v nejmenším neskrývá, jak legrační a přežité jí připadají zákony tohoto světa: žádné kino ani televize, žena nesmí nosit kalhoty či vstoupit do manželovy pracovny. Potřebuje velmi pádný důvod, aby netřískla dveřmi, kterak má ve zvyku, a ten najde zase rovnou na první pohled ve sladkých, vpravdě "koljovských" očích jednoho ze svých svěřenců, zanedbaného hošíka s dojemnými zrzavými pejzičkami, jak to vesele líčí své spolubydlící. Je pak zcela zřejmé, že právě rázná studentka chlapce naučí mluvit, jeho matce předvede, jak se chová emancipovaná žena, A v souboji s místním domovníkem - zahořklým "fašounem" dá dětem lekci, že násilí nelze vždy čelit nenásilím; současně obrousí hrany vlastních předsudků, pocítí sounáležitost s židovským údělem a přes tragickou lekci o vině a nevině najde pochopení pro své rodiče.
Humánní, pozitivní, sympaticky skromný film ovšem nepracuje s náznaky ani podtóny; zejména herci do svých textů vkládají "srdce" tak prudce a okatě, že tím na účinku spíše ubírají. Když Krabbé pláče, jsou to veleslzy; když studentka se svou matkou propadnou záchvatu uvolňujícího smíchu nad sousedovou lapálií, je to smích hraničící s křečí. Jedině Isabella Rosselliniová, jejíž chasidská matka zahrnuje nejednoznačnější rozpětí než ostatní postavy, přesně volí míru: především jí film vděčí za to, že poselstvím o toleranci a odpuštění přesahuje své zakotvení.
|
Left Luggage aneb Kufry Pana Silberschmidta | |
| režie | Jeroen Krabbé |
| scénář | Edwin de Vries podle románu Carla Friedmana |
| hrají | Laura Fraserová, Isabella Rosselliniová, Jeroen Krabbé, Maximilian Schell a další |
| distribuce | Sunfilm |
| čas | 100 minut, titulky |
 Left Luggage aneb kufry pana Silberschmidta. |
