Místa se mění. Když císařští topografové za Františka II. při takzvaném druhém vojenském mapování v letech 1806 až 1869 zakreslovali oblast nynější Vysočiny, v místě křížení dvou už tehdy významných císařských silnic u Markvartic napsali Kasern W. H. Písmena znamenala, že v místě křižovatky stojí hostinec.
Dodnes se toto křížení silnic jmenuje Kasárna a má nechvalný přídomek „křižovatka smrti“. Místo, kde bývala malá vojenská kasárna, hostinec, hájovna a také kovárna, se změnilo v bolavý bod silniční dopravy na Vysočině a jedno z jejích nejnebezpečnějších míst.
Budova někdejšího hostince a pozdějšího statku už byla srovnána se zemí, zřejmě v závěru tohoto roku čeká stejný osud i stavení přímo u křižovatky. Tam byla ještě před půl stoletím kovárna Josefa Zimmermana. Pak tu zůstanou jen bývalé bytovky zaměstnanců statku.
Rodina Zimmermanových potomků se rozhodla dům prodat a ustoupit tak záměru přestavět nebezpečnou křižovatku na okružní. „Neprodávali bychom, jsme tu zvyklí, ale bylo tady už hodně mrtvých. Koupíme jinou chalupu,“ řekl Zimmermanův zeť Petr Plachý.
Proč zde bývala kasárna? Už za časů Marie Terezie tady byla vojenská přepřahací stanice při cestách mezi Vídní a Prahou - další byla v Prostředkovicích.
Kasárna dávno zanikla, stejně jako hostinec. „I na jeho obnovu v podobě velkého motorestu zde byly plány, ale sešlo z nich,“ vzpomíná místní starousedlík Jan Farka. Ten je i radioamatérem a kolegům u vysílaček často posílá zprávy o zdejších tragických nehodách, aby se místu při cestách vyhnuli.
Také plány na přestavbu křižovatky už byly - hned po válce. „Babička vzpomínala, že se mluvilo o stavbě mimoúrovňové křižovatky kilometr jižněji, kde býval hostinec U Anděla,“ vzpomněl Plachý.
Ty plány odvál čas, křižovatka však stojí dál.
