Za první majitelky na konci 18. století tam bývaly tajné seance zednářů. Za socialismu doškolovací centrum veterinářů. Po revoluci přišly patálie s potenciálními kupci. Dnes začíná být dukovanský zámek s parkem chloubou vesnice. Rekonstrukce je totiž v plném proudu a je jisté, že se zámek letos stane častým cílem výletníků.
Už se sem hrnou objednávky na svatby. Začíná fungovat restaurace, od dubna bude v plném provozu. Dodělávají se hotelové pokoje, finišují práce na společenských místnostech plných fresek z dob hraběnky Marie Brigity Malabaila-Canalové, rozené Chotkové, pro niž bylo rozkošné venkovské sídlo roku 1790 přestavěno.
„Byla to naše výhra, že se o obecní zámek začal zajímat podnikatel Richard Horký. Předtím jsme deset let prožívali krušné chvíle s některými potenciálními kupci, kteří nakonec zklamali,“ říká dukovanský starosta Miroslav Křišťál.
Vyčistili fresky, vyleštili dlažbu
Horký je rád, že se podařilo vyčistit fresky v sálech, repasovat staré hodiny a vyleštit dochovanou dlažbu, která pamatuje ještě hraběnku z rodu Chotkových. Střechy jsou opravené, dodělává se fasáda.
Jeho dcera Kateřina dolaďuje s architektem a památkáři detaily. Ona je šéfkou firmy, která zajistí provoz, otci bude nemovitost patřit.
„Tam, kde v suterénu bývala kotelna, plánujeme wellness. V sálech budou kromě svateb taky koncerty. Na léto už máme jeden dohodnutý. Pokoje budou dvoulůžkové, hotel bude mít tři hvězdičky a nečekejte něco nabubřelého, kam by se měl člověk bát vkročit a něčeho se dotknout,“ říká Horká.
Ani hostiny se podle jejích slov neponesou v duchu přehnaného luxusu. „Nechceme nikoho odrazovat a uvádět do rozpaků. Chceme, aby se tu lidé místní a z okolí cítili fajn. Je to venkovský zámek, který není obrovský, ale má lidský rozměr. A toho ducha zachováme.“
S otcem se ještě neshodli, co bude jako doplňkové ozvláštnění místa. Původně se mluvilo o připomínce obcí, které zanikly, protože ustoupily výstavbě elektrárny. Nakonec od nápadu upustili, protože se historicky přímo netýká zámku. Zřejmě to nakonec bude minipivovar nebo výrobna pálenky.
Okenice pamatují hraběnku
Každopádně na zdech jsou staré fotografie vesnice a okolí, které pořídil náměšťský fotograf Ondřej Knoll. Je na nich i zámek. Ještě s okenicemi.
„A ty okenice jsou naprosto zásadní detail, který se vrátí na své místo. Jsou původní, ještě z dob hraběnky Malabaila-Canalové. V 50. letech je sundali a dali na půdu. Představte si, že tam netknuté zůstaly dodnes, nikdo je nespálil. Tak jsme je poslali na repasi, dostanou tu správnou tmavozelenou barvu,“ pochvaluje si Horký.
Byla to prý výhra, že za socialismu měli na zámku veterináři doškolovací středisko, byť mobiliář nenávratně zmizel. Domu stavebně neublížili. Kdyby ho dostali zemědělci, řada cenných prostor by se proměnila ve skladiště.
Ani při jinde nevídaném ročním rozpočtu (obec Dukovany má na investice dvacet milionů korun díky dani z nemovitosti, jež se vztahuje na elektrárnu - pozn. red.) by obec nesehnala finance na rozsáhlé opravy zámku. Natož aby zajistila návratnost vložených peněz.
„Do listopadu Horký dokončí opravu zámku, jak se zavázal ve smlouvě o smlouvě budoucí, a pak bude definitivně jeho za kupní cenu deset milionů korun. Práce postupují dobrým tempem, nemám strach, že by prošvihl termín,“ říká starosta Křišťál.
Smlouva o smlouvě budoucí se uzavírala proto, aby měla obec jistotu, že bude ze strany kupujícího dodržen záměr. Vznikne i společný projekt obce a Horkého Třebíčské tepelné společnosti TTS, kdy nedaleko zámku vyroste malá kotelna na biomasu. Vytopí jak zámek, což je v Česku neobvyklé, tak některé obecní objekty. Podíly budou půl na půl.
„Doteď jsem ročně oddával třikrát čtyřikrát, teď vím o dvaceti svatbách. Pomalu se změní image vsi. Dosud byly Dukovany spojené spíš s chladicími věžemi,“ podotýká spokojeně starosta, který podle svých slov zatím neslyšel na probíhající opravy kritiku.
