Schody antického léčebného chrámu Asklepion vedou snad až někam k modrému nebi, je z nich krásně vidět na moře. Právě tady se mezi cypřiši, jedlemi a dórskými sloupy nemocným po nocích ve zvláštní svatyni zjevoval bůh Asklépios. Churavějící z blízka i daleka sem už od 4. století před naším letopočtem mířili za nadějí.
Ještě jednou pohlédnu hluboko pod sebe na Egejské moře. Odsud byli loni určitě vidět taky. Další, pro které se naděje pojila právě s tímto kusem země. Byť za zcela rozdílných okolností.
Je to rok, co se nádherný řecký ostrov Kos dostal po celém světě do hlavních zpráv. Z nedalekého Turecka se k němu postupně přeplavilo 72 tisíc migrantů, pro které to tehdy znamenalo nejkratší cestu do vysněné Evropské unie. Planetu obletěly obrázky uprchlíků obléhajících oblast kolem policejní stanice ve středu města.
Všichni odjeli
„Tenkrát jsme na to nebyli připraveni,“ připouští hejtman jižní Egejské oblasti Georgos Chalkidos, když se s ním bavím na radnici, tedy jen pár kroků od loňského centra dění. „V červenci a v srpnu 2015 k nám mířilo až tisíc lidí denně. Ale po dohodě Evropské unie s Tureckem příjezdy migrantů klesaly, až jsou nulové. Momentálně na Kosu není jediný uprchlík, všichni odjeli.“
Sám se o tom můžu přesvědčit. Postupně procházím pláž před policejní stanicí, přilehlé uličky Starého Města, monumentální hrad Neratzia, postavený v 15. století johanity. Dojdu až k Hippokratovu platanu, pod kterým nejslavnější lékař starověku údajně učil své žáky. Autem se svezu až na vyprahlé kopečky za hlavním městem, k místu obehnanému ostnatým drátem a bedlivě sledovanému vojáky. K tzv. hot spotu, kde se případní uprchlíci mají shromažďovat. Je to tu stejné jako na celém ostrově. Ani tady není jediný nezvaný návštěvník.
Léčebný chrám Asklepion. Právě tady se mezi cypřiši, jedlemi a dórskými sloupy nemocným po nocích ve zvláštní svatyni zjevoval bůh Asklépios
„Hot spot s kapacitou 800 lidí je sice postavený, ale zavřený. Je připravený pro případ, že bychom takové zařízení potřebovali. To se ovšem neděje. Můžu garantovat, že obrázky z roku 2015 se nebudou opakovat,“ tvrdí hejtman Chalkidos.
Minus 18 milionů eur
Se svými krajany se to pokouší vzkázat turistům z celého světa. Klenot Dodekanského souostroví přece byl až do loňska jednou z velmi oblíbených destinací. Jenže léto 2015 mnohé z jindy natěšených výletníků vystrašilo, což je pro Kos mimořádná nepříjemnost, protože až 90 % obživy obyvatel ostrova pochází z turismu.
Každou sobotu
Další číslo vychází 2.července. Poradíme vám, jak si nejlépe uvařit v ešusu nebo které plavky lámaly bariéry cudnosti. Čtěte v příloze MF DNES Víkend
„Letošní předpokládaný pokles turismu u nás dělá okolo 15 %, u Čechů dokonce něco pod 70 % – právě u vás je to spolu s Poláky nejhorší,“ smutní prezidentka hotelové asociace na Kosu Konstantina Svinouová. „V praxi to znamená o 280 tisíc návštěvníků méně, minus 18 milionů eur. A pochopitelně i zvýšení nezaměstnanosti.“
Je nádherné počasí, kolem nás si to sviští mladí frajeři na kolech a v buginách, které jako kdyby vypadly z nějakého postapokalyptického sci-fi. S Lindou Koullias, Češkou provdanou na Kos, kráčíme podél archeologických nalezišť z helénistického období k mešitě paši Gazi Hasana. Cesta nás vede starodávnou branou, jejíž okolí po večerech patří sotva dospělým anglickým flamendrům. Ale i těch ubylo.
„Občas mi známí z Česka volají, jestli je na Kosu bezpečno,“ přiznává Linda. „Odpovídám, že bezpečno tu bylo, je i bude. Běžně nechávám otevřený dům i auto, mám věci položené venku bez dohledu. Nikdy se nám nic neztratilo.“
Naposledy prý na ostrově viděla uprchlíka v únoru. Ale ani během největších migrantských vln se stejně jako mnoho dalších obyvatel Kosu neměla důvod bát.
„Bylo mi to trošičku nepříjemné, když jsem se třeba chtěla večer projít. Ale spíš mi jich bylo líto,“ vzpomíná. „Rozhodně to nebyli jen muži, jak se ukazovalo v novinách po celém světě. Dorazila i spousta malých dětí a žen. My místní jsme se jim snažili pomáhat. V supermarketu jsme při nákupech pořizovali uprchlíkům zubní kartáčky, plíny, špagety a další užitečné věci. U sebe doma jsem pro ně našla hodně nepotřebného oblečení. Hodilo se dost bot.“
Chléb zdarma
Podle policejních zpráv nezpůsobila loňská migrantská krize újmu jedinému turistovi. Konstantina Svinouová dokonce popisuje, že někteří z nich mířili na Kos se dvěma kufry – vedle toho svého s sebou přibalili další zavazadlo s věcmi pro uprchlíky. Solidarita byla všudypřítomná, zdejší dobrovolníci shromažďovali jídlo, deky, boty, oblečení, hygienické potřeby a pomoc koordinovala i hotelová asociace. Místní majitel pekárny rozdával lidem v nouzi každé ráno chléb zdarma.
„Slyšeli jsme nesčetněkrát od jiných, proč je na moři nestřílíme, nepotápíme, neotáčíme zpět. Jenže to z lidského hlediska prostě nejde,“ říká Koullias. „Nejsem politik, abych soudila, jestli je vhodné, aby se sem uprchlíci pouštěli. Ale když slyším od někoho, kdo v životě jediného uprchlíka neviděl, že by snad dokázal jiného člověka i zabít, tak je mi to hrozně líto.“
Mžourám k pobřeží na horizontu, k tureckému Bodrumu. Otáčím se, jako bych mohl dohlédnout až ke Rhodu, k dávnému domovu bronzového kolosu, jednoho ze sedmi divů. K Nisyrosu, kde je možné projít se přímo v bublající dřímající sopce čpící sírou.
Léčebný chrám Asklepion. Právě tady se mezi cypřiši, jedlemi a dórskými sloupy nemocným po nocích ve zvláštní svatyni zjevoval bůh Asklépios
Jako bych mohl spatřit všechnu krásu Kosu, s čistými a upravenými plážemi, nesčetnými otisky zašlých časů, řadou hotelů, které si v letošní sezoně musí pomáhat o poznání nižšími cenami. To všechno tu je, úžasné jako vždy. Jen jaksi prázdnější.
„V předprodejích lidé preferovali hlavně Španělsko nebo Bulharsko a díky tomu může Kos stále nabídnout volné kapacity,“ potvrzuje Jan Bezděk, mluvčí cestovní kanceláře Fischer.
Bůh Asklépios, jenž se právě tady nemocným po nocích zjevoval a radil správné kurýrování, byl ve skutečnosti převlečený kněz. Lidé se někdy rádi nechají klamat, na tom se nic nezměnilo. Rozdíl je v tom, že v antice to churavějícím pomáhalo. Dnes se kvůli předsudkům připravíte o pěknou dovolenou.
