Plná vzpomínek jsem již večer pilně studovala plán sjezdovek a poznávala naše oblíbené tratě. O půl deváté začínají jezdit lanovky, musím tam být první! V kabince jsem mlsně pozorovala naprosto prázdnou a nádherně zasněženou sjezdovku. Spoustu let jsem tu nebyla, a tak mě čekalo pár překvapení. Místo obrovské kabinové lanovky, která byla svého času sice největší v Evropě (narvalo se do ní přes sto lyžařů), ale muselo se na ni čekat celou věčnost, jsem tu našla rychlou osmimístnou kabinovou lanovku Schattberg X-press.
Sjezdovka Schattberg Ost je označená jako černá a tabulka s nápisem „Jen pro zkušené lyžaře“ mnohé odradí. Sjezdovka je však díky této informaci většinou poloprázdná, a tudíž ve skvělém stavu, tak ji lze s klidným svědomím doporučit i méně zdatným lyžařům. Protože tu bývá málo lidí, nehrozí ani nebezpečí kolize.
Vystoupila jsem z lanovky a přede mnou se otevřel impozantní svět salcburských hor. Projela jsem nádherným prašanem na začátek sjezdovky. Sjedu ji jako zamlada v jednom zátahu? Přece jen má přes pět kilometrů.
Vzpomněla jsem si na rakouskou lyžařskou legendu Franze Klammera, když se ho novináři ptali, zda si ještě s chutí dá sjezdové peklo Hahnenkamm v Kitzbühelu, kde slavil tolik úspěchů. Čerstvý šedesátník Klammer s úsměvem pravil: „Tak, jak bych ji chtěl sjet, už nemohu. A tak, jak dnes mohu, nechci.“
Rozesmála jsem se nad tou vzpomínkou a pustila se dolů. Nikde ani živáčka, dvacet čísel čerstvého lehkého prašanu, nádhera. Za pár minut už jsem nadšeně oklepávala sníh a spěchala na lanovku, abych si ten zážitek zopakovala.
Salcbursko a lyžníci
Údolí Glemmtal s celým lyžařským cirkusem Saalbach-Hinterglemm-Leogang nabízí však daleko víc a pro každého. Nachází se v oblasti Salcburku, pouhých 25 km od Kaprunu mezi Zell am See a Saalfeldem.
Lyžování tu má opravdu dlouholetou tradici a sahá až do předminulého století. Tenkrát patřily obě obce Saalbach-Hinterglemm k nejchudším v Alpách, neboť je potkal typický osud zapomenutého vedlejšího údolí. Tehdejší pozoruhodný rozmach celé oblasti Salcburska se údolí Glemmtal vyhnul.
Celé údolí Glemmtal lze objet na lyžích bez toho, že byste je museli sundat z nohou.
V roce 1898 se vrátil rodák Josef Wallner ze Štýrska, kam se vystěhoval, a přinesl do Saalbachu první lyže ‚ski‘. Chtěl se tu opět usadit, ale obec ho nechtěla přijmout, protože měl prý příliš velkou rodinu. Lyže zde však zanechal svému švagrovi. Jaké štěstí, že se dostaly do rukou místního učitele Petra Hölla, který okamžitě pochopil, jaký význam ta prkýnka mohou mít. Nechal vyrobit víc párů lyží a dal vyzkoušet odvážným žákům. A to byl počátek lyžování v Saalbachu...
Současný skicirkus je označení pro všechny sjezdovky (kolem 200 kilometrů) po obou stranách deset kilometrů dlouhého údolí, které jsou tak důmyslně propojeny, že lze celé údolí na sjezdovkách objet.
Do cirkusu lze nastoupit na kterékoli údolní stanici a vydat se oběma směry. Já nejraději začínám v Hinterglemmu a vyrážím po levém hřebeni směrem na Saalbach. Sjezdovky levého hřebene jsou totiž náročnější, takže vyžadují čerstvé ranní síly.
Hotel Art & Ski
Kdo nemá sněhu přes den dost, může se v zábavném parku vyřádit i po setmění.
Ponožky na recepci
I běžkaři si ve zdejší oblasti rozhodně přijdou na své. K nejnáročnějším lyžařským běžeckým trasám v údolí Glemmtal patří ta, která vede z Hinterglemmu na konec údolí v Lengau. Je dlouhá kolem deseti kilometrů. Přímo v Hinterglemmu se nachází nejvýše položená běžecká trasa (1 100 – 1 400 m), která je dlouhá dva kilometry.
Chcete-li zažít něco zvláštního, ubytujte se v hotelu Art & Ski-in Hotel Hinterhag přímo na sjezdovce nad Saalbachem. Kombinuje moderní design, staré i nové dřevo, sklo i přírodní textilie. Všechno dohromady je tu příjemně sladěno. Hotel vede malířka Evi Fersterer a láska k umění je znát po celém hotelu. Všudypřítomné dřevo vyvolává pocit klidu a tepla. Na recepci se polehává v lehátkách, vedle nichž stojí koš teplých ponožek. Všude narazíte na sochy a obrazy paní Evy, které vyprávějí zážitky z přírody a zážitky lidí.
Středisko Saalbach-Hinterglemm
