Ne, skutečně to nevypadá, že by si pozornost italské ulice užívala. Třiadvacetiletá dívka v černých šatech spěchá po chodníku, jednou rukou si přidržuje šál a v druhé svírá kabelku a skicář. Jiná žena na snímku není, zato vidíme patnáct chlapů a všichni bez ostychu čumí na pohlednou Američanku.
Fotka svojí dokonalou kompozicí může připomínat malby renesančních mistrů. Vlevo vzhled dívky s kamenným výrazem hodnotí rozvážný tatík v rozepnutém saku a cigaretou v ruce, zprava přihlíží rozesmátí mladíci na mopedu. Napomádovaný frajer uprostřed si sahá rukou do rozkroku a pusu špulí v chlípném úsměvu. Nebo snad na chvátající dívku píská?
Ano, na první pohled to může vypadat, že americká fotografka Ruth Orkin na snímku pořízeném v roce 1951 ve Florencii zachytila typické italské „maschilismo“ – v dnešní vybroušené feministické terminologii toxickou maskulinitu. Jinými slovy typické dopoledne v poválečné Itálii, kde udřené ženy chystají oběd a jejich vyfintění manželé se poflakují po kavárnách a čumí po ženských.
Jenže realita je daleko zajímavější.
Dívkou na snímku je Ninalee Craigová, která se na počátku padesátých let vydala za dobrodružstvím do Evropy. Pod pseudonymem Jinx Allenová projela Británii, Francii či Španělsko a ve Florencii se přihlásila do výtvarného kurzu. V renesanční perle Toskánska také potkala o šest let starší Ruth Orkin, která se právě vracela z pracovní cesty do Izraele.
Obě měly hluboko do kapsy – ostatně seznámily se v hotelu, kde jedna noc vyšla na dolar. A tak je napadlo, že by si mohly přivydělat pořízením série fotek o dívce, která se na vlastní pěst vydala na cesty. Něco takového bylo tehdy ještě poměrně vzácné, volnomyšlenkářské šedesátky byly ještě daleko a Američanky se na starý kontinent vydávaly jen v doprovodu manžela.
Fotoesej z Florencie vyšla v roce 1952 v časopise Cosmopolitan jako obrazový doprovod k manuálu, jak bezpečně cestovat do zahraničí bez doprovodu manžela či přítele. Pod fotkou patnácti čumilů na rohu Piazza della Repubblica se čtenářky dočkaly upozornění, že chování mužů v cizině je může zaskočit.
Ruth Orkin v OstravěHollywoodské portréty i pouliční snímky slavné americké fotografky jsou v těchto dnech vystaveny v Galerii výtvarného umění v Ostravě. Výstava nazvaná RUTH ORKIN / A Photo Spirit bude k vidění do 12. května v Domě umění. |
„Veřejný obdiv by vás neměl znervózňovat. Okukování dam je populární, neškodný a lichotivý způsob trávení času, s kterým se setkáte v mnoha cizích zemích. Pánové jsou většinou hlučnější a názornější než muži v Americe, ale nechtějí vám nijak ublížit,“ nabádal americké hospodyňky ženský magazín. Nutno podotknout, že Itala sahajícího si do rozkroku vyretušoval.
Fotografie splnila účel. Mladé Američanky si ji vyvěšovaly na stěny a v touze po dobrodružství začaly objevovat kouzla Apeninského poloostrova – obzvlášť když o rok později Audrey Hepburnová dostala Oscara za romantickou komedii Prázdniny v Římě. V šedesátých a sedmdesátých letech se snímek stal symbolem ženského hnutí.
Kompozice fotky je natolik dokonalá, že se občas vynořily pochybnosti, zda nebyla naaranžovaná. Ninalee Craigová to po letech odmítla, všech patnáct čumilů na fotce je prý na sto procent autentických. Fotografka ji prý jen požádala, aby kolem nich prošla ještě jednou, protože na prvním záběru se podle ní netvářila dost sebevědomě.
A jestli se bála? „Ne. Byla jsem nadšená. Byla to nejlepší léta mého života. Byla jsem jako Beatrice kráčející ulicemi Florencie. Cítila jsem, že mě každou chvíli může potkat samotný Dante,“ vzpomínala pro CNN Craigová. Po cestách po Evropě se vrátila do New Yorku, živila se psaním a dvakrát se vdala: poprvé za hraběte z Milána, později za kanadského ocelářského magnáta. Zemřela v roce 2018 ve věku devadesáti let.
Hollywood i New York v Ostravě. Galerie vystavuje fotografie slavné Ruth Orkin |
Ještě větší ikonou ženské emancipace však byla Ruth Orkin. Narodila se v roce 1921 a jako dcera filmové herečky vyrůstala v Hollywoodu. První kameru dostala už v deseti letech a v sedmnácti se sama na kole vydala na více než 3 200 kilometrů dlouhou cestu přes Spojené státy, aby se podívala na Světovou výstavu v New Yorku.
Lákal ji film, a tak nastoupila ve studiu MGM jako poslíček. Když zjistila, že odbory ji jako ženu za kameru nepustí, začala pracovat jako fotografka na volné noze. A v drsné mužské branži se jí podařilo prorazit. Pro New York Times, Life či Look portrétovala hvězdy, jako byla Lauren Bacallová, Doris Dayová nebo Rex Harrison, ještě zajímavější jsou ale její fotky každodenního ruchu v New Yorku.
Musela se snažit daleko víc než její mužští kolegové, ale nakonec se sama stala symbolem ženské emancipace. „Ruth Orkin byla ve své době mnohem dále než její současníci... Na jejích fotografiích lze postřehnout samostatnost fotografovaných žen, což je v přímém protikladu vůči dobovému obrázku typické ženy v domácnosti,“ říká v rozhovoru pro MF DNES kurátorka její ostravské výstavy Katharina Mouratidi.
