Mohl jste hrát klidně dalších deset let. Jaký byl ten hlavní důvod skončit profesionální hokejovou kariéru?
Rodina. Všechno se to ale sešlo dohromady, protože jsem navíc neviděl do budoucna postup v mé kariéře. To byl také jeden z důvodů. Každý to má jinak, někdo skončí v 35 letech, někdo kvůli zranění a někdo v 25 letech jako já. Cítil jsem, že je třeba něco změnit, a teď byla ta správná doba. Nás už se ženou nebavilo bydlet v krabicích, byli bychom na Slovensku pět set kilometrů daleko od domova a dcera by viděla babičky a dědy čtyřikrát do roka. Všechny dílky teď do sebe perfektně zapadly a jsme takhle s rodinou spokojení.
Dva roky jste působil ve slovenské extralize a měl naskočit do třetí, rok jste hrál i domácí nejvyšší soutěž a v první lize jste byl v Českých Budějovicích stabilním hráčem kádru. Nehonila se vám přece jen hlavou myšlenka, jestli není škoda hokeje nechat a nezkusit se ještě posunout?
To mi říkají všichni, ale já to tak nemám. Ve mně už konec kariéry zrál delší dobu.
A nezkoušeli vás lidé v okolí přemluvit, ať si to ještě rozmyslíte?
Možná trochu rodiče nebo babička s dědou. Ale manželka je s tím smířená, podporuje mě. Vůbec nelituju ničeho, co jsem s hokejem zažil. Hodně lidí mě třeba odrazovalo od odchodu na Slovensko a říkali, že už se nevrátím. To měli sice pravdu, ale tamní působení i přes problémy Žiliny hodnotím ohromně pozitivně.
Nezlákal vás ani příchod Václava Prospala do mateřského Motoru? Že byste se pod jeho vedením pokusil ještě o herní návrat přímo v Budějovicích?
Vůbec ne. Momentálně nechci už hokej hrát, neláká mě to. Vždycky jsem byl člověk, který říkal, že po konci kariéry nechce trénovat a ani být dál u hokeje. Chtěl jsem odejít úplně stranou. Postupem času se u mě hokej stal spíš prací.
To není dobré.
To by tak být nemělo. Od zábavy to přešlo k tomu, že jsem na zimák chodil kvůli tomu, abych přinesl peníze domů pro rodinu. Teď je ale mám šanci vydělat někde jinde.
Na co budete vzpomínat z celé kariéry nejvíce?
Momentálně mám nejlepší zážitky ze Žiliny. I když tady v Budějovicích bylo všechno také parádní, zázemí a lidi tu chodili na hokej. Ale my jsme se s rodinou za ty dva roky v Žilině našli, tam si všechno sedlo. V první sezoně jsme tam měli medaili, což jsem nikdy nezažil. Vím, že hokej jako takový mi chybět nebude, ale spíš parta kamarádů okolo. To ano.
Tady jste se u fanoušků zapsal také dobře. Parádním „florbalovým“ gólem, který proslavil Mikael Granlund, nebo i bitkami. Byl jste oblíbenec publika.
Bitky jsem měl rád, i v Žilině. Tam jsem ale měl vždycky problém, protože jsem si k sobě vybral dvoumetrového chlapa, a pak na něj nedosáhl. (směje se) Pořád si i vybavím ten florbalový gól (Budějovice - Prostějov 3:2, rok 2014), kdy se zase všechno dobře sešlo. Celkově si myslím, že mě v Budějovicích měli lidi rádi.
Jako hráč už na led nevjedete, ale přijdete se podívat na hokej do hlediště?
To určitě ano, zase tak úplně hokej neodstřihnu. Na Motor zajdu, rád se mrknu na zápasy třeba s Prostějovem, kde hraje můj kamarád Radek Prokeš, nebo na Havířov, kde bude chytat další kamarád Ondra Bláha. Rád je uvidím doma a těším se na to, že je publikum přivítá. To bych s nimi rád ještě zažil.
Začátky každého podnikání nebývají vždycky jednoduché. Ani to vás od vašeho kroku neodradilo, že by se vám nemuselo dařit?
Úplně původní plán byl odehrát ještě jednu a poslední sezonu a podnikat při hokeji na dálku. Jenže to není ideální, nedostal bych se ani na osobní schůzky a podobně. Jde agenturu zvládat i po mailu, telefonech, ale je to vždycky ta těžší cesta. Navíc zatím mi podnikání jde, takže i to byl jeden z faktorů, proč to teď rozjet naplno a s hokejem už skončit.
Rozjíždíte byznys v oblasti online marketingu, tedy od hokeje úplně jiné odvětví. Jak jste se k tomu dostal?
Vždycky mě bavila grafika a k tomu jsem se sám učil další věci a postupně se to nabalovalo. Už se marketingem zabývám delší dobu, začínal jsem ještě při hokeji. Věděl jsem, že tímto směrem chci dál jít. Teď nabízím pro podnikatele v kreativní agentuře komplexní služby.
Co bude teď tedy dělat Michal Švihálek?
Například vím, že firmy v této době špatně shánějí zaměstnance, je to pro ně velký problém. Rád bych, aby si lidé našli cestu k daným firmám s pomocí online marketingu či billboardů. Jednou z cest, kterou se chci vydat, bude tedy HR marketing.
Jako sportovec jste měl cíle, že chcete vyhrávat. Jaké budou vaše cíle teď?
Podnikám chvíli, takže zatím jsem se dostal k zakázkám od menších firem. Moje vize je, dostat se k větším společnostem, které mají delší historii, dají vám více peněz na projekty a pak mohu spolupracovat třeba i s více médii.
Mohou vám léta strávená s hokejem pomoci v podnikání? Jdou tyto dva odlišné světy propojit dohromady?
Určitě ano. Myslím si, že by mi mohla pomoci právě ta moje zarputilost.
