Právě jeho si „Canes“ vybrali v prvním kole letošního odvodu branců do NHL. Radost s ním na velkolepé show v Chicagu sdíleli rodiče i agenti Marek Vorel a Michael Deutsch.
„Bylo to něco úžasného, naši byli dojatí, byli stejně šťastní jako já. Dělali pro mě odmalička úplně všechno. Jsem rád, že jsem jim mohl aspoň něco vrátit,“ popsal osmnáctiletý útočník Komety Brno v rozhovoru pro MF DNES.
Co nejhezčího jste o víkendu v Chicagu slyšel?
Jak v hale vyslovili moje jméno. Seděl jsem v hledišti a slyšel jsem: From Czech Republic... Už jsem doufal, že padne moje jméno. Když se to stalo, byl to jeden z nejhezčích okamžiků v mém životě. Byla to krása, celý týden jsem si užíval. Dostal jsem spoustu gratulací. Taky bych chtěl poděkovat všem kamarádům, celé rodině, agentům i Kometě, která mi hodně pomohla - hlavně Libor Zábranský (majitel i kouč) a Martin Erat (spoluhráč).
Hodně jste trnul, kdy konečně přijdete na řadu?
Koukal jsem a poslouchal. Bylo to jako loterie. Všechny dojmy přebila radost, když si mě Hurricanes vybrali. Následovala spousta rozhovorů a focení, které k draftu patří. I když musím přiznat, že už to bylo docela únavné.
Jaké bylo stát na pódiu s krajanem Robertem Kronem, scoutem Canes, a Ronem Francisem, jedním z nejlepších centrů v dějinách NHL? Co pro vás ti dva pánové znamenají?
To se nedá popsat. Je to pocta. Ron Francis hrál s Jardou Jágrem. Robert Kron byl taky výborný hráč. Je z Brna, takže mě sledoval pečlivě. Říkal, že byl asi na patnácti zápasech, přitom jsme se v sezoně potkali jenom jednou. Nechtěl mě rušit. Přitom lidé z jiných týmů se mnou mluvili třeba čtyřikrát.
Mohl by být všestranný a tvořivý Francis pro vás ideálním vzorem?
Určitě ano. Navíc se ke mně choval úžasně mile a příjemně. Splnil by se mi sen, kdybych se k němu výkonnostně přiblížil.
Jak jste své přijetí do NHL oslavil?
Se Švédem Eliasem Petterssonem, kterého si jako pětku vybral Vancouver, máme stejného zámořského agenta Michaela Deutsche. Bydleli jsme ve stejném hotelu, společně jsme s rodinami zašli na večeři. Přiletěl za mnou taky Martin Erat. Takže jsme si povídali o Carolině, užili jsme si to. Teď se musím pustit do práce.
Je zvláštní, že vám Erat takhle přeje, že?
Pro mě to znamená hrozně moc. Hned se mě v Brně ujal. Často mi vyprávěl o NHL, jak to v ní chodí. Podělil se o zkušenosti z osobního života. Není náhoda, že v nejlepší lize odehrál skoro tisíc zápasů. Jeho letadlo v Chicagu přistálo se zpožděním, takže nestihl moje vyhlášení. Ale pak jsme si to při večeři vynahradili.
Carolina nepatří k tradičním a nejpopulárnějším klubům. Jak byste fanouškům vysvětlil, že je prima být draftovaný Hurricanes?
Stavějí nový tým, mají spoustu výborných mladých kluků, skvělé beky. K tomu pár zkušených hráčů, jako je Jordan Staal. Postupem času bude tým silnější a silnější.
Myslíte, že s ním zanedlouho naskočíte na vítěznou vlnu?
Byla by to paráda. Navíc by se pro mě mohlo snáz otevřít místo v sestavě. Třeba Washington má nabitou ofenzivu, plnou zkušených hráčů. Tam bych se prosazoval hůř. Ale nechci předbíhat. Potřebuju co nejlépe zvládnout příští sezonu, ať už budu hrát kdekoliv. Musím se každý den zlepšovat, pak se jednou do NHL dostanu.
Říkal jste, že chcete strávit ještě rok v Kometě. Zvažujete teď taky jiné varianty?
Můj plán je hrát v Brně. Ale zrovna letím na kemp do Caroliny, kde se uvidí. Co bude dál, se ještě domluvíme.
V několika prognózách před draftem jste se objevoval v Top 10. Věříte, že ještě kdekomu vytřete zrak? Že budou některé kluby litovat, že si vás nezvolily?
O tohle mi vůbec nejde. Nezáleží mi na tom, jestli jsem pětka, nebo dvanáctka. I kdyby si mě někdo vzal jako třetího, stejně by nejvíc záleželo na tom, jak budu makat dál. Být vybraný v prvním kole je super, ale začíná nová etapa, kterou musím zvládnout, abych NHL opravdu hrál.
Martin Nečas se poprvé obléká do dresu Caroliny.
Mluvíte rozumně. Kde se ve vás bere ta pokora?
Odmalička mě naši takhle vychovávali. Učili mě, že slušné chování je základ. Když někdo přijde do áčka a nemá dost pokory, v kabině mu to rychle dají najevo. Starší hráči ho nepřijmou a nemůže se prosadit ani na ledě.
Zároveň je důležité sebevědomí. Třeba David Pastrňák v Bostonu ukázal, že se nebojí znovu udělat kličku, která mu předtím nevyšla. Že to v klíčové chvíli vezme na sebe. Jak těžko se hledá rovnováha mezi slušností a troufalostí?
Něco jiného je drzost v kabině a na ledě. První měsíc v áčku jsem byl tišší, bavil jsem se jenom s dalšími mladými kluky. Pak už to bylo v pohodě. Kamarádil jsem s každým. Na ledě se nesmíte bát, i když vám je osmnáct. Právě proto je David Pastrňák tím hráčem, jakým je. Dovolí si s pukem. Ale jinak je to fajn borec. Ani v NHL vás parta nepřijme, když působíte namyšleně.
