Mladičký Forsberg svým blafákem Kanaďany uhranul, gólmanu Hirschovi nezbylo ze snu o zlaté medaili nic jiného než povzdech: „Myslel jsem, že to mám.“
Ani Švédové nevěřili svým očím, ten floutek s jedenadvacítkou na zádech a modrou přilbou Jofa zaskočil i je. V tak důležité chvíli se odhodlal k nesmírné troufalé akci.
„Ale úplně se mi to nepovedlo. Když jsem zvedal svou hokejku, byl jsem už strašně vlevo,“ kritizoval provedení náročné kličky.
Forsbergův kousek se i přes „technické nedostatky“ zařadil k nejznámějším momentům hokejových dějin. Dostal se až na poštovní známky.
Geniální majstrštyk poté inspiroval mnoho hokejistů po celém světě, kteří se nelehký manévr snažili ovládnout. I když od chvíle, kdy jej Forsberg, tehdy vycházející hvězda, vystřihl, uplynulo letos v únoru 23 let, stále je devízou jen pár vyvolených hráčů.
Mimochodem, sám „Foppa“ přiznal, že nejde o jeho vynález. Blafák okoukal od jiného švédského reprezentanta - Kenta Nilssona.
Kanadské odvety na mistrovství světa i pod pěti kruhy
Trvalo pouhé tři roky, než se hokejisté s třemi korunkami na prsou a ti s javorovým listem na hrudi opět potkali v bitvě o nejcennější kov.
Psal se květen 1997 a Kanada vyhrála světový šampionát ve finských Helsinkách. Švédům nepomohly ani heroické výkony brankáře Tommyho Sala, jiného z olympijských hrdinů z devadesátého čtvrtého.
Kanadské triumfy dál přibývaly. V roce 2003 zažili žlutomodří déjà vu, když ztratili finále opět v helsinské Hartwall Aréně. Úchvatný zápas rozhodl až v 74. minutě gól Ansona Cartera, přezkoumávaný u videa.
Porážce nezabránil ani Forsberg, „pouze“ pro stříbro si došel při slavnostním ceremoniálu třetí brankář Henrik Lundqvist.
Ten, který nyní tolik touží po zlaté medaili. Chce vyhrát nejen kvůli vlastním vysokým ambicím, rád by slavil titul se svým dvojčetem Joelem. „To je náš cíl,“ shodli se v rozhovoru pro IIHF. Ve stejném týmu se sešli po tucet let dlouhé odmlce.
Jenže v cestě stojí obávaný protivník.
Ten, který Švédsko obral o zlato také před třinácti lety v Praze. To už Lundqvist stál mezi třemi tyčemi Tre Kronor a v O2 Aréně při strhující bitvě inkasoval pět gólů.
Zase na něj zbyla druhá příčka a v kabině se mohl vyptávat Forsberga, tou dobou největší star NHL, jaké to vlastně je porazit Kanadu.
Javorový list poté přistál na cestě za zlatem Švédům rovněž v roce 2014. Na olympijských hrách v ruském Soči, kde vyhořeli domácí favorité.
V královském duelu dvou nejsilnějších mužstev proti sobě zase stála družina ve žlutomodrém a černo-červeno-bílá parta.
Na jedné straně u toho byli Lundqvist, Oliver Ekman-Larsson, Marcus Krüger či Alexander Edler. Ti všichni stojí proti Kanadě i nyní. O dalšího pamětníka připravil Švédsko šokující dopingový test. „Nesmíš hrát,“ dozvěděl se tvořivý centr Nicklas Bäckström.
Na druhé straně ze současného kádru Jona Coopera stáli Matt Duchene a Marc-Edouard Vlasic.
Kanadští hokejisté přesvědčivě zvítězili, těm švédským zůstali nálepka marných vyzyvatelů. „Jsem nesmírně zklamaný,“ těžko polykal porážku Lundqvist, jenž předvedl báječný výkon .
Nestačil.
A tak je bilance marných vyzyvatelů od roku 1997 následující: čtyři prohraná finále za sebou, zlaté naděje pokaždé přetavené ve stříbrnou realitu.
Bude to platit i tentokrát? Kanada touží po hattricku, Švédsko po prvním mistrovském titulu od roku 2013.
A Lundqvistové po nejlepší možné rozlučce s reprezentačním dresem.
