A tak spíš sedí u videa, připravuje s ostatními trenéry taktiku, dumá, jak probudit některá útočná esa. Zároveň český tým – obdobně jako loni v Moskvě – slýchá, že hraje divácky atraktivně.
„Těší mě, jestli se to lidem líbí, ale musí to taky korespondovat s výsledky. Aby to nebyl jen hezký hokej, ale by tam byly i výhry,“ pokračuje Jandač.
V neděli proti Francii (5:2) přišla už pátá ze šesti odehraných utkání.
Bývalý útočník Petr Průcha minulý týden v MF DNES říkal, že se poslední dva roky na nároďák krásně dívá. Že hraje útočně.
Nechci moc posuzovat, co bylo předtím. Každý rok se hokej posouvá a my se tomu trendu musíme přizpůsobit. Nejlépe tam dát i něco svého, vrátit nějaké češství. Zároveň je to spojené s kvalitou hráčů. Na turnajích EHT se snažíme obouchat spoustu nových kluků, které dřív nebo později do národního týmu vpustíme. Náš hokej musí mít energii, svěžest.
Má ji?
Poslední dva roky se snažíme hrát aktivnější hokej, který je náročný na bruslení, pohyb. Jinak se hrát nedá. Když se tady dívám na Finsko, Norsko, tak to je urputná defenziva. Hodně obranné a pro oko diváka to až tak atraktivní duely nejsou.
Co si představit pod „vrátit češství“?
Nedávno se Růča (manažer Ručinský) bavil s jedním Kanaďanem, co stojí za tím, že teď na turnajích jenom vyhrávají. A on mu řekl: Nechali jsme si to dobré z našeho hokeje a to dobré z evropského do něj posunuli. A o nás si myslí, že jsme to naše dobré přestali hrát a vzali si jen to dobré od nich. A to naše dobré je o české chytrosti. Hrávali jsme hokej, který na ní byl postaven. Zlatá generace to uměla a jsem přesvědčen, že máme pořád dost šikovných kluků, kteří jsou to schopni hrát. Jenže nemůže zůstat jen u chytrosti, vyčuranosti, hra musí dostat i parametry urputnosti a nasazení. Musí být vyvážená obrana a útok, protože bez obojího na mezinárodní scéně neuspějete.
„Hrávali jsme hokej, který byl postaven na chytrosti. Zlatá generace to uměla. Věřím, že jsme tak pořád schopni hrát.“ |
Proč ta chytrost vymizela?
Mladší kluci, co dorůstají, už jsou jednostranně zaměření. Už neumí hrát dobře i tenis, basketbal, fotbal. Mám pocit, že hravost, chytrost z jiných sportů se přenášela do hokejového projevu. Teď jsou děti čistě zaměřené na hokej. Ale pozor – bez drajvu do branky, toho kanadského prvku se hrát nedá. Když budeme hrát po koutech, tak odtud góly nepadají. Drtivá většina gólů je z motání se před brankou. To je, po čem voláme, co nám nejvíc chybí. Předbrankový prostor musí být z hlediska obrany vyčištěný a z hlediska útoku nás tam musí být plno. Jenže ne všem a ne vždy se tam chce.
Jakub Voráček mi vyprávěl, jak z NHL kvůli propracovaným systémům téměř vymizela přečíslení. Že se pořád hraje 1 na 1, 2 na 2. A že věří, že někdo vymyslí taktiku, která to změní.
Možná zase upraví pravidla, aby se to uzpůsobilo hokeji, aby to bylo koukatelné. Iniciátoři jsou vždy v zámoří, protože NHL je jediná liga, kde je to vyloženě byznys. Lidi chodit musí, jinak nebudou peníze. Ovšem já tam pořád vidím velký rozdíl hrát na širokém a úzkém hřišti. V NHL je hokej jiný.
Hlavní kouč české reprezentace Josef Jandač (vlevo) společně s asistentem Václavem Prospalem.
Co tedy může přijít? Hra 4 na 4?
Netuším. Zavedlo se prodloužení 3 na 3, které to trošku zatraktivnilo, je na ledě daleko víc prostoru. Častěji se rozhodne ve hře než v technické disciplíně. Ale nemyslím si, že hra 4 na 4 by tomu prospěla.
Pojďme do Paříže. Jaký je zatím váš dojem z týmu?
Máme to slušně rozjeté. V zápase s Kanadou jsme dělali v obraně chyby a hodně jim to usnadnili. Bělorusko nebylo do půlky jednoduché, až pak se to zlomilo. Proti Finsku jsme tím obratem získali obrovsky důležité body. Velice těžký zápas byl proti Norsku, které potvrzuje, že je to urputný a v obraně dobře organizovaný tým. Ale právě tady jsme nehráli důrazně do branky. Proti Slovinsku tomu dala ráz první třetina, další dvě parametry neměly. Přišlo tam volnomyšlenkářství. A Francie je na tom podobně jako Norsko. Hraje s euforií a proti favoritům se umí hecnout.
Sám jste nebyl nadšený z toho, že až příliš musíte míchat se sestavou.
To ano, ale kostra týmu zůstává. Obranné dvojice jsou víceméně stejné, třetí a čtvrtý útok zůstává ve vazbách, moc se nemění. Pak spíš prohazujeme dvojičky. Plekanec plní roli defenzivního centra, protože kolem sebe má útočné hráče. Jenže i kluci jako Pastrňák a Voráček mu musí pomoct dozadu, aby to nebylo jenom na tom jednom hráči. Takže hledáme optimum. Pořád jsem tam viděl zbytečné ztráty puků při přechodu do útoku. Přijel Vladimír Sobotka, který má cit pro defenzivu i ofenzivu, je schopen pomoct na buly i oslabení. Proto šel do první lajny.
Čím to, že je Kanada poslední roky tak jinde?
I na mistrovství bere ty nejlepší hráče. A oni jedou. Předtím je nebrali. Mají velký výběr, základnu a teď chtějí i na mistrovství světa vyhrát, uspět, což dřív nebylo. Jsou hrdí na kanadský hokej. A pak to mají jednodušší v tom, že berou hráče, kteří jedou v podobném hokejovém systému a vývoji. My bereme kluky, kteří jsou zvyklí hrát jinak v Rusku, Česku, Švýcarsku. Oni je mají z jedné soutěže, pak je přechod do jednoho týmu jednodušší.
Je pro kanadské hráče důležitá i volnost mimo led? Člověk čte historky, jak první týden řádí.
Je mi celkem jedno, jak řádí, neřádí. Když si věří a jsou schopni u toho chlastat, ale stejně vyhrávají, tak ať si to dělají. Kdybych věděl, že to tak funguje, ordinuji chlast před každým zápasem. Oni hráčům do Evropy pozvou i rodiny, přítelkyně. Zaplatí jim celé patro v hotelu, jezdí na výlety. Hráči se na to chytli a je to pro ně nadstavba, proč na šampionáty jezdí.
