Profesor Pavel Kolář, věhlasný fyzioterapeut, už mu dokonce povolil běh. Pod dohledem jeho týmu posiluje a příští týden by poprvé od finále Stanley Cupu, které nedohrál, chtěl obout brusle a vyjet na led.
Jenže kromě tréninku teď Hertl vysedává i u televize a dychtivě sleduje Tour de France. „Jsou to neskuteční borci a já kola miluji.“
I proto by některé z vás nemělo překvapit, že v sobotu v pražské Chuchli odstartoval jeden ze závodů populární série Kolo pro život.
Kde se vaše láska ke kolům vzala?
Odmala jsem je miloval a jezdil na nich pořád. Měl jsem padesátikilometrové okruhy plné kopců a snažil se v nich překonávat své časy. Taky když jsme jezdili na soustředění, šla mi kola a já jezdíval i se staršími. Naopak nemám rád běhání, protože tam si nejde odpočinout. Tam zastavíte a už se nerozběhnete. To u kola jde. A taky překonávat krize. Že jeden den to jelo, druhý ne. Že se kolikrát člověk hodinu trápil, pak se najednou rozjel.
Klasická otázka: Silnička, nebo horské kolo?
Silniční. Na horském jsem opatrný, neumím bezhlavě proletět lesem. I když je v to v něm zajímavější, já jezdím opatrně, abych se nerozsekal.
A „rozsekal“ jste se někdy?
Kdo ne, že? Mě nikdy nebavilo jezdit volně, já chtěl vždycky závodit, abych pak mohl přiběhnout domů a pochlubit se: Jel jsem 15 kilometrů a zvládl to za půl hodiny. A tak jsem jednou v patnácti jel do posilovny, bylo po dešti a já sebou na kruháči fláknul a sedřel si nohu. Tak jsem to otočil a jel zpátky. A taky jsem „padal“, když jsem teď dostal nové kolo, které mělo nášlapy. Já je nikdy neměl, a tak jsem měl problémy vycvaknout nohu.
Letní program reprezentace27.-29. července přípravný kemp nadějí v Rokycanech |
Zdeno Chára si vyzkoušel některé horské etapy Tour de France. Dominik Hašek zase zdolal legendární Mont Ventoux. Vás láká okusit pasáže Tour?
Chtěl bych si nějakou horskou etapu zajet. Ale před profíky mám respekt. Jsou to borci. Když vidím, do jakých stoupání se drápou. Oni valí do kopce tak, jako já jedu z kopce, což je něco neskutečného.
Říkám si, jestli se třítýdenní Tour nepodobá pouti Stanley Cupem?
Když jsme letos hráli s Nashvillem prodloužení a byly to dva zápasy v jednom, tak už šlo do tuhého. I v hokeji máte krize, jako kdyby měl člověk najednou umřít. Kdy okamžitě potřebujete cukr. Já to mám po zápase. Mohl bych jen a jen pít něco sladkého.
První výplata ve Slavii nepřišlaJeště než po prohraném finále Stanley Cupu odletěl do Česka, podepsal se San Jose kontrakt, který Tomáši Hertlovi vynese během dvou let šest milionů dolarů. On si však vybaví scénku, jak v 17 letech vydělal první hokejové peníze. Bylo to ve Slavii, on se čerstvě probil do prvního týmu, a tak když už byl termín výplaty dávno pryč a na jeho kontě stále nic, šel se opatrně zeptat kouče Vladimíra Růžičky. „Nic netušil, ale za hodinu přiběhl, seřval mě před celou kabinou, ať se nedivím, že mám studentský účet, na který jde poslat jen pár stovek. Tak jsem sklopil uši a šel si ho do banky změnit.“ Jde-li o téma peníze, pak Hertl prozradí, jak po prvním roce v NHL překvapil rodiče. Koupil jim bavoráka, zaparkoval před domem a ovázal mašlí. „Máma se rozbrečela, táta dělal tvrďáka, ale byl naměkko,“ líčí. Bylo to od něj poděkování za to, jak se pro něj i jeho bratra obětovali. „Oba jsme hráli hokej, takže když nám chtěli koupit hokejku, stálo to hodně peněz. Mohli se na nás vykašlat a říct, že budeme hrát florbal, kde stačí jedna hokejka na pět let. Navíc mě vozili denně v šest na zimák, abych nemusel autobusem a vstávat ještě o hodinu dřív.“ |
Cyklistům pomáhá občas i Coca-Cola. Však i Jaromír Jágr přiznal, že dlouho hrál na „bábovku a kolu“.
Když jsem byl ve Slavii, tak jsem si mezi třetinami kelímek koly taky dával. Ale v NHL už se jim to nelíbilo. Tam máme připravené speciální drinky.
Vzpomínáte si na své první kolo?
Ano. My je měli od strejdy z Moravy. To je Vladimír Kozárek, co vyhrál Závod míru juniorů (v roce 1980). Vždycky mi o něm vyprávěl děda, jak se sbalil, jel 200 kilometrů do Prahy, dal si u nás oběd a zase jel zpátky. To já jsem hotovej, když jedu do Brna autem. Říkal mi, jak je cyklistika tvrdá. Jako malý jsem Tour dost sledoval a Lance Armstrong pro mě znamenal hodně. Nejsem soudce, ale podle mě to nejde vyhrát jen dopingem. Mohl bych si vzít třikrát tolik, a stejně bych Tour nedokončil. Musel mít natrénováno.
Mimochodem - patronem Kola pro život, který jste v sobotu startoval, je fotbalista Petr Čech...
... a jednou bych si s ním rád zazávodil. Byl by to boj. On je lehčí, já mám asi zase silnější nohy. Vždycky když jsem jezdil na kole, tahal jsem nejtěžší převody. Takže bych ho chtěl porazit. Ale z toho seriálu jsem nadšený. Když vidím, kolik lidí se do něj zapojí, jak přijdou i s dětmi, které mají odmala chuť vyhrávat, mám velkou radost.
V Česku je cyklistika fenomén. Co v USA?
Taky. Navíc jsou tam široké silnice se širokými pruhy pro cyklisty, ne jako tady. A pamatuji si, jak v létě přijel Brent Burns (obránce San Jose) na trénink na kole. Musel mít tu nejlepší výbavu, a ještě ve vojenských barvách, které tak zbožňuje.
Češi často jezdí na cyklodovolenou. Uměl byste si ji představit?
Teď ne, ale jednou určitě. Chtěl bych k jezerům do Itálie, užít si přírodu. Ale teď po sezoně potřebuji relax. Lehnout si u moře, poslouchat ho, loknout si slané vody. Mám rád šnorchlování a chci se potápět. I když mám respekt ze žraloků.
Vy, Žralok ze San Jose...
No, nebyli bychom kamarádi.
Stihnete letos vůbec dovolenou?
Asi ne. Těšil jsem se před finále, že vyhrajeme Stanley Cup a já pojedu k moři. Jenže pak jsem se zranil, ležel tři týdny u bazénu, a jak jsem vypnul, tak mě začalo všechno bolet. Křičel jsem: Já snad umírám. Pořád se mi chtělo spát. Ale teď už trénuji naplno. Mám dobré zprávy od Pavla Koláře, že se do toho můžu položit. Možná bych se šel tento týden sklouznout, abych si pohrál s pukem.
